Facebook
Instagram
Kamila si myslí, že monogamie není přirozená. Počet rozvodů v jejím okolí jí dává za pravdu. Proto přišla s nápadem, že si s manželem na dovolené dají pauzu a zapomenou na věrnost.
Všichni naši přátelé říkají, že manželství je posvátný svazek. Ale buďme upřímní – téměř každý podvádí. Do určité míry je to pochopitelné. Lidé nejsou stvořeni pro monogamii. Hledají vzrušení jinde, což obvykle končí slzami a rozvodem. Já a můj manžel nechceme, aby se nám to stalo také. Proto jsme se letos v létě rozhodli poslat věrnost na dovolenou...
Mezi našimi přáteli zuřila epidemie rozvodů
„Kdo volal?“ zeptal se můj manžel Petr (35), když jsem položila telefon.
„Lída. Měla špatné zprávy.“
„Špatné zprávy? Ta si nikdy z ničeho hlavu nedělala.“
„Rozvádí se s Andrejem. Přistihla ho při nevěře.“
„To je ale ironie,“ ušklíbl se. „A ona má být svatá?“
„Zeptala jsem se jí na to samé. Víš, co mi odpověděla? Že nezáleží na tom, kdo co udělal, ale na tom, kdo se nechal přistihnout.“
Byla to skutečná epidemie. Letos se rozvedly už tři páry, které známe. Loni se v našem okolí rozpadla čtyři manželství. Důvod? Většinou stejný – jeden z páru byl přistižen při nevěře.
„Pokud měli v úmyslu podvádět, proč se vůbec brali?“ zeptal se Petr.
„Když nad tím přemýšlím, napadá mě, že věrnost až do smrti je jen mýtus.“
„To si myslíš?“ vykulil oči.
„Ty ne? Buď ke mně upřímný. Přísahám, že se nebudu zlobit. Nikdy jsi neměl nemravné myšlenky? Když jsi viděl na ulici atraktivní dívku, nikdy jsi nepomyslel na to, že bys s ní skočil do postele?“
„Každý občas fantazíruje,“ pokrčil rameny. „Ale myšlenky jsou jedna věc, podvádění druhá...“
„Mezi myšlenkami a činy je tenká hranice. Jsem přesvědčená, že za vhodných okolností bys tu příležitost využil. Ani za svou věrnost bych ruku do ohně nedala.“
„Počkej, počkej... chceš mi říct, že jsi mě podvedla?“ zeptal se nejistě.
„Neblázni. Nikdy jsem tě nepodvedla. Jen říkám, že kdyby se naskytla dobrá příležitost, pravděpodobně bych ji využila. A ty bys udělal to samé...“
Dostala jsem nápad
Petr přemýšlel nad mými slovy a po chvíli mi dal za pravdu.
„Neříkám, že to není možné. Koneckonců, každý před oltářem slibuje věrnost, ale rozvodoví právníci nemají nedostatek klientů.“
„Ne každý si to přizná, ale to je pravda. Po letech se na sliby začíná zapomínat...“
„Nechci, aby se nám stalo to, co Lídě a Andrejovi.“
„Já také ne. A proto ti chci navrhnout něco, co nás před tím může ochránit.“
Můj plán byl, že si během dovolené dáme pauzu od manželské věrnosti. Plná svoboda – můžeme být s kým chceme a nebudeme si to vyčítat. Po dovolené se vrátíme do reality, jako by se nic nestalo. Takový malý experiment. Když jsem to Petrovi vysvětlila, podíval se na mě překvapeně.
„Chceš, abych ti povolil nevěru?“
Dopřáli jsme si svobodu
Zavrtěla jsem hlavou a začala znovu.
„Nepochopil jsi. Chci, abychom oba měli plnou svobodu. Já se nebudu dívat do tvé postele a ty do mé. Je to opravdu dobrý nápad...“
„Kamilo, ne. Kdybych souhlasil, asi bych si to nikdy neodpustil,“ řekl rozhodně.
„Petře, přemýšlej chvíli. Právě jsi řekl, že nechceš, abychom dopadli jako naši přátelé. Ti podváděli tajně. My si to povolíme. A právě proto se vyhneme odhalení, hádkám a všem věcem s tím spojeným. Když obě strany schválí takové uspořádání, nemůže se mluvit o zradě.“
„Proč zrovna na dovolené?“
„Je to jednoduché. Pojedeme na místo, kde nás nikdo nezná. Tím se vyhneme klepům a všem trapným situacím, které by mohly nastat.“
„A opravdu si myslíš, že to bude fungovat?“
„Jsem o tom přesvědčená.“
„Dobře. Tak to zkusme...“
Stanovili jsme si pravidla. Za prvé, žádné historky o tom, jak jsme si něco užili. Za druhé, nestanovili jsme si limit na počet partnerů, ale s každým jsme mohli jít do postele jen jednou. To mělo zabránit emocionálnímu zapojení. Za třetí, žádný sex bez ochrany. Těhotenství nebo pohlavní nemoc byly to poslední, co jsme potřebovali...
Je povolená nevěra ještě nevěra?
Po příjezdu do penzionu u moře jsme si vybalili věci a večer vyrazili do nejbližšího klubu.
„Jak jsme se dohodli... Budeme se chovat, jako bychom nebyli manželé, ano?“ ujistila jsem se, že Petr přijímá pravidla hry.
„Jak jsme se dohodli...“
Rozhodla jsem se bavit a užívat si života naplno. Nebylo to tak těžké, jak jsem očekávala. Během několika minut jsem si všimla osamělého pohledného muže. Začala jsem lovit a než jsem se nadála, byl můj. Té noci jsem si to s ním užila. Neměla jsem žádné výčitky svědomí. Druhý večer jsem si našla dalšího muže. Během naší dvoutýdenní dovolené jsem měla sedm takových setkání. Vyřádila jsem se jako nikdy předtím.
Dodržela jsem svůj slib, nešla jsem do postele dvakrát se stejným mužem. Nemluvila jsem o svých dobrodružstvích a Petra jsem se na nic neptala. Nikomu jsem nedala své číslo, i když o to chlapi žádali. Pro mě to byla jednorázová záležitost.
Změnilo to něco v našem vztahu? Myslím, že ano, ale k lepšímu. Mám pocit, že tato trocha svobody náš vztah oživila. Vycházíme spolu lépe než kdy jindy a i v ložnici je to jiné. Jsme spontánnější a dokážeme si více užívat jeden druhého. To jen potvrzuje mou teorii – lidé nejsou stvořeni pro monogamii. Je lepší se s tím smířit a dopřát si trochu svobody, než zažívat jedno zklamání za druhým a večer brečet do polštáře...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
