
Karla je třicet let vdaná. Je spokojená nejen s manželem, ale i s životem, dětmi a prací. Její pozitivní přístup kolegům pije krev. Karla nechápe, proč jsou lidé tak zlí a nepřející.
Asi jsem měla v životě štěstí na výběr partnera. Nebo možná umíme komunikovat lépe než ostatní lidé. Jsem zkrátka v životě spokojená.
Spokojený vztah je především tvrdá práce
Netvrdím, že nám vše spadlo do klína bez přičinění. S Norbertem jsme se poznali na střední škole a čtyři roky jsme spolu chodili. Pak jsme se vzali a přestěhovali jsme se na druhý konec republiky za prací. Pocházíme z Moravy a zakotvili jsme v Praze. Pár let bez dětí jsme měli oba dvě zaměstnání a doslova jsme dřeli.
Dokázali jsme odkládat třicet tisíc měsíčně a za pár let jsme si našetřili hezkou kupičku peněz. Vzali jsme si hypotéku a koupili starší domek na vesnici. Už s prvním synem jsme domek pomalu rekonstruovali. Pak se narodil druhý syn a nakonec dcera. A my stále nebyli s předělávkami interiéru u konce. Jednak nebyly peníze, ani síla.
Závist kolegů mě překvapuje a zraňuje
Vždy jsem se snažila působit v zaměstnání pozitivně, ač mě do smíchu nebylo. Během několika let jsem pochovala rodiče, byla k smrti unavená z výchovy tří čiperných dětí a nebudu tvrdit, že s Norbertem jsme se vždy na všem shodli na první dobrou. Ale pokaždé jsme si uměli sednout a domluvit se na rozumném kompromisu.
Na své kolegy se usmívám: „Dobré ráno všem, to máme venku zase krásně.“ Vždy vstupuji do kanceláře pozitivně naladěná. Snažím se jim vždy vyjít vstříc. Ale evidentně je to špatně. Jsem středem pomluv, ač jsem nikomu nic neudělala. Lidé mi závidí. Nikdy nepomlouvám svého manžela. Mám chytré děti a nestydím se za to. Nevytahuji se, ale ani netajím, že studují v zahraničí a jsou úspěšné. I naše bydlení je v současné době podle našich představ. Vymazlené do posledního detailu.
Už nikdy kolegy nepozvu na návštěvu
Minulý rok jsem pozvala kolegyně na odpolední siestu k nám na zahradu. Udělala jsem domácí limonádu, upekla koláč a poseděli jsme na terase u kávy. Miluji svou zahradu a trávím tam mnoho hodin tím, že pečuji o záhony a okrasné rostliny. Kolegyně nerozdýchaly svou závist.
V práci o mně říkaly, že mám určitě zahradníka a že není možné, abychom vše udělali svépomocí. Směji se jejich pomluvám. Vím, že už nikdy nikoho na návštěvu nepozvu a postupně omezuji i informace ze svého soukromí. Holt spokojené manželství není v kurzu a lidé milují dramata.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




