Facebook
Instagram
Karolína byla ráda, když se zbavila svého manžela, který vlastně nikdy nedospěl. Šokovalo ji však, s kým ho spatřila v kavárně. On totiž po rozvodu začal chodit s dívkou ve věku jejich dcery.
Když jsem se vdala za Pavla (39), bylo mi teprve dvacet. Nebyla jsem příliš rozumná a on mě okouzlil svou přímočarostí a bezstarostným přístupem k životu. Nepřemýšlela jsem moc o tom, co přijde. Byla jsem těhotná, takže sňatek byl vlastně nutností. Ale tehdy jsem si myslela, že jsem našla svého vysněného muže.
Promrhala jsem s ním kus života
Pavel vždycky hodně mluvil. Líbilo se mi, že měl odpověď na všechno a nic ho nevyvedlo z míry. Dokázal mě rozesmát a byl dobrý v posteli. A to mi první roky stačilo. Ale pak se věci začaly komplikovat.
Chtěla jsem být matkou a zvládala jsem to dobře i sama. Jenže Pavel byl jako velké dítě – pořád hrál videohry, koukal do noci na filmy a chodil na pivo s kamarády. Zpočátku mi to moc nevadilo. Naučila jsem se žít svůj život a starala jsem se naši dceru Martu (18).
Když jsem si konečně našla práci, kterou jsem mohla dělat doma, umožnilo mi to být pořád s dcerou. Myslím, že díky tomu máme skvělý vztah. Pavel byl pro ni spíš jako starší, trochu bláznivý bratr, který stále vymýšlel nové hry. Ale jakmile Marta oslavila dvanácté narozeniny, jeho bezstarostnost mě začala štvát.
„Musíš si pořád jen hrát?“ vyčetla jsem mu jednoho dne. „Jsi dospělý muž. Otec! Nemůžu se na tebe nikdy spolehnout!“
Pavel se ušklíbl a protočil oči.
„Zase jenom remcáš,“ zamumlal. „Stěžuješ si jako stará bába.“
„No jasně... je normální, že dítě hlídá jen jeden z rodičů,“ odpověděla jsem a práskla za sebou dveřmi.
Vydržela jsem s ním ještě pár let. Nechtěla jsem, aby náš rozchod ovlivnil Martu. I když se mnou měla mnohem lepší vztah, věděla jsem, že má ráda i Pavla. Když už byla ve věku, kdy mohla pochopit moje rozhodnutí, požádala jsem o rozvod.
Po rozvodu se mi ulevilo
Rozvod proběhl překvapivě rychle a hladce. Pavel nebyl ani moc překvapený. Klidně přiznal, že k sobě nepatříme a že to, co mezi námi bylo, už dávno zmizelo. Trochu jsem mu to vyčítala. Tak on si to uvědomil, ale nic neudělal? Já se alespoň snažila něco zlepšit, získat jeho pozornost. On se na to vykašlal.
Když jsme s Martou zůstaly samy, konečně jsem si oddechla. Nemusela jsem uklízet po Pavlovi, poslouchat jeho výmluvy nebo křik, když hrál ty hloupé hry. Mohla jsem si organizovat svůj volný čas, aniž bych se musela obávat, že se Pavel rozhodne jít ven s přáteli nebo je přitáhne domů a hodí na mě povinnost připravit jim něco k jídlu.
Jednoho odpoledne jsem se po práci vydala s Martou na nákupy. Potřebovala nové oblečení a také si stěžovala na rozbitá sluchátka. Rozhodla jsem se vzít ji do obchodního centra, aby si mohla pořídit, co potřebuje.
Po nákupech jsme si na chvíli sedly na lavičku a já bezmyšlenkovitě bloudila očima po výlohách. Můj pohled padl na jednu kavárnu. Zamrkala jsem, promnula si oči a podívala se znovu. U stolu seděl Pavel s nějakou mladou holkou.
„Hele, znáš ji?“ zeptala jsem se Marty.
Pokrčila rameny. „Ne, nikdy jsem ji neviděla.“
Pavel vypadal divně. Usmíval se, nespustil z té holky oči, doslova na ní visel. Udělalo se mi špatně. Byla jsem si jistá, že ta holka není starší než Marta!
„Radši půjdeme,“ zamumlala jsem a rychle se zvedla. „Tvůj táta má zjevně hodně důležité... záležitosti.“
Musela jsem ho konfrontovat
Marta měla na večer plány s kamarádkami. Využila jsem toho a napsala Pavlovi, jestli se můžeme sejít. Byl trochu překvapený, ale souhlasil. Přišla jsem jako obvykle dřív. A on, také jako obvykle, přišel pozdě.
„Ahoj, Karolíno,“ pozdravil mě. „Stalo se něco? Jde o Martu? Trochu jsi mě vylekala...“
„Scházíš se s někým?“ vypálila jsem.
„Bavíme se teď o mně?“ divil se.
„Odpověz mi!“ naléhala jsem.
Těžce si povzdechl. „Jo, někoho jsem si teď našel,“ řekl netrpělivě. „Proč tě to zajímá?“
„Viděla jsem tě s tou holčičkou v kavárně,“ zasyčela jsem. „Marta vás taky viděla.“
„To je dobře. Stejně jsem plánoval, že Emílii představím Martě...“ usmál se.
„Vždyť ta holka je ve věku tvé dcery!“ pronesla jsem znechuceně. „Že se nestydíš... Jak můžeš randit s někým tak mladým?“
„Je o rok starší,“ opravil mě. „Nechápu tě, Karolíno,“ naklonil hlavu a upřeně se na mě zadíval. „Snad nežárlíš...“
„Ano, ty idiote, žárlím!“ naštvala jsem se. „Je mi jedno, jestli s někým chodíš! Ale s tou holčičkou... Nemysli si, že Martu nechám, aby k tobě chodila a musela se na to dívat!“
Pavel nevypadal, že by se ho to nějak dotklo. Měl dokonce tu drzost protočit oči.
„Naší dceři je osmnáct,“ podotkl. „Může se rozhodnout sama. Nemůžeš jí zakázat být součástí mého života. A v mém životě teď je také Emílie.“
Dcera mě překvapila
Domů jsem se vrátila rozzuřená a trochu otřesená. Nechtěla jsem, aby mě Pavel předběhl, a tak jsem se rozhodla co nejdřív říct Martě o jeho nové přítelkyni. Předpokládala jsem, že zareaguje stejně jako já, ale k mému překvapení to s ní nic nedělalo.
„On měl vždycky radši mladší,“ konstatovala. „Dokonce i když jste ještě byli spolu, pořád se otáčel za mladšíma holkama. Promiň, mami, ale tak to prostě je...“
Teď se ze všech sil snažím zabránit tomu, aby se Marta setkala s Emílií. Poslední, co teď potřebuji, je, aby moje dcera viděla, jak její otec prožívá krizi středního věku a mazlí se s holkou v jejím věku...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
