Katka (50): Oslavila jsem kulaté narozeniny a změnila přístup ke svému životu. Už nechci být věčně zklamaná

S padesátkou se mi ulevilo. Cíleně jsem se zaměřila na to, abych definovala zdroje svého negativního pocitu, který často mívám a změnila své chování tak, aby mi jednání druhých způsobovalo co nejmenší bolest.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlastimil (51): Přítelkyni jsem podvedl kvůli její povaze. Byla na mě až příliš hodná

Už nechci být hodná holka

Posledních pět let jsem tu pro rodinu své dcery. Jak oni pískali, tak jsem skákala. O víkendu jsem hlídala vnuka, když potřebovali, uvařila jsem. Často jsem jim jídlo vozila domů a snažila se, aby měli co nejjednodušší život. Jenže svým přístupem jsem devastovala sebe. Vařila jsem i přes únavu nebo nachlazení. Neodpočívala jsem a jela jsem vůči svému tělu na dluh. Každý rok mě skolila chřipka, ihned jak se ochladilo. Poslední dobou jsem si začala všímat, že ač jsem pomáhala jak o závod, po dobu mé nemoci se po mladých slehla zem. Očekávala jsem, že když pomáhám já, pomůžou oni mně.

Když se tak nestalo, byla jsem zklamaná. Měla jsem nějaké očekávání, které se nenaplnilo. Vyvolalo to ve mně negativní emoce, které jsem musela vstřebat, abych byla schopná pomáhat dál. To samé jsem měla se svým partnerem. Jsem rozvedená a s přítelem Jirkou se vídáme několikrát do týdne. Jdeme do kina nebo jedeme na výlet. Občas u sebe přespíme. Jirka je fajn, ale měnit se už nebude. Má své stereotypy a já si naivně myslela, že je kvůli mně změní. A opět se u mě dostavily negativní pocity, frustrace a zklamání z toho, že se tak nestalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (35): Žena je na mě hodná, jenom když přijde moje rodina. Před tou svou ze mě dělá idiota

O pomoc si mé okolí říkat nemusí, nabídnu se sama

Když Jirka rekonstruoval byt, o pomoc si říkat nemusel. Sama jsem se nabídla a čtyři dny u něj pracovala od rána do večera. Umyla jsem okna, vydrbala podlahy a veškerý nábytek. Tajně jsem doufala, že mi poděkuje tím, že mi koupí květinu a pozve třeba na večeři. Nestalo se a Jirka mi jen stroze poděkoval. A opět jsem byla zklamaná a smutná. Samozřejmě jsem pomohla ráda, ale jako ženu by mě potěšilo, kdyby partner ocenil mou starost nějakým hezkým gestem.

Naopak se Jirkovi vždy ocenění dostalo. Když mi opravil panty u skříní, pozvala jsem ho na večeři, několikrát jsem mu poděkovala a ještě si domů odnesl bábovku, kterou měl rád. Bylo na něm vidět, že je rád. Ale mě stejný pocit nedopřál. Já v sobě dusila zklamání. Zase. Opakovaně jsem si všimla, že v našem vztahu nebyla vyrovnanost. Já pro Jirku dělala víc a ještě jsem děkovala za to málo, co pro mě udělal Jirka.

Mohlo by Vás zajímat:

Dušan (52): Manželka je tak hodná a důvěřivá, až to hezké není. Ničí nám tím manželství

Rodina dokáže člověka vysát nejvíce

To samé se mi roky dostávalo od rodičů. Neustále mi telefonovali a chtěli něco zařídit. Mnohdy nebyli spokojení a dávali mi to pořádně najevo. Obzvláště, když jsem si na ně neudělala čas ihned. Stále více jsem si uvědomovala, že ač se snažím, nezavděčím se. Stejně mě lidi kritizují nebo dávají najevo, že pomáhám málo. Už jsem nechtěla být holka pro všechno, co všem pomáhá a když ona potřebuje, nenajde se nikdo. Paradoxně mi pomohlo mé kulaté jubileum. Zařekla jsem se, že je to životní mezník, kdy je na čase sebe postavit na pomyslný piedestal a znát svou cenu.

Začala jsem lidem říkat ne. "Beruško, jsem unavená. Nezlob se, ale tento víkend hlídat nebudu," omluvila jsem se a nehlídala. Přestala jsem mladým vařit a zavedla tradici, že jednou měsíčně je pozvu na oběd. Přítel Jirka také pocítil změnu. Už se mu nevnucuji, zda nechce s něčím pomoct. Začala jsem chodit na masáže, a když se zrovna v ten čas chce Jirka vidět, zvolím masáž. Už tu pro něj nejsem vždy, když si vzpomene, že má zrovna čas. I rodičům jsem rázně řekla svůj názor s tím, že jim jednou týdně zařídím vše potřebné. Nebudu hned po jejich telefonátu skákat do auta a zařizovat jejich rozmary.

A žije se mi líp. Už od nikoho nic nečekám. Nemám žádná očekávání, a tak nejsem ani zklamaná. Dělám si, co chci. Dalo by se říct, že mám lehce vše a všechny u zadku. A to je asi jediný způsob, jak sebou nenechat orat. Mít svůj svět, svoje koníčky a záliby, plnit si své sny a umět odpočívat. A všichni ostatní, ať se o sebe starají sami.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (33): Přítelkyni pálí dobré bydlo. Místo toho, aby byla vděčná za víkendy na gauči, mě pořád někam tahá