Jarka (45): Dřela jsem v rodinné firmě a věřila ve spravedlnost. Té jsem se ale nedočkala

Byla jsem doslova v šoku, když jsem se na konci června od rodičů dozvěděla, že předají naši rodinnou firmu bratrovi. Udělalo se mi doslova fyzicky zle.

Petra (29): Manžel se popral s mým tátou. Byla to scéna jak z nějaké vesnické grotesky, ale usmíření je v nedohlednu

Dřela jsem od rána do večera a nic z toho

Moji rodiče začali po revoluci podnikat. Založili malou rodinnou firmu na výrobu kovových konstrukcí. Nedařilo se jim. Ač odváděli kvalitní práci, tak nedokázali shánět zakázky. Doslova živořili a firmu spíše drželi v červených číslech. Oslavovali, když něco málo vydělali. Můj otec a jeho tři zaměstnanci jsou šikovní řemeslníci.

Práci vždy odvedli kvalitně a zákazníci byli spokojení. Jenže to byli drobní odběratelé a jejich opakované objednávky naši firmu rozhodně nepodržely v zisku. Moje mamka dělala celé roky účetnictví a administrativní práce. Neuměla marketing a podle toho to vypadalo. Nikdo o naší firmě nevěděl. Když jsem porodila druhé dítě, rozhodla jsem se, že nastoupím do rodinné firmy a pokusím se o zázrak.

Alice (27): Rodinná oslava mě zklamala. Tolik nechutných poznámek jsem už dlouho neslyšela

Roky dřiny se vyplatily

S druhým dítětem jsem byla doma jen rok. Od té doby jsem neznala, co je to dovolená, volný víkend nebo dokonce osmihodinová pracovní doba. Naštěstí jsem měla chápavého manžela, který končil v zaměstnání ve dvě hodiny a starost o děti mu nevadila. Postupem času se naše firma vypracovala. Dokázala jsem sehnat klíčové odběratele, zvládla jsem propagaci firmy a za pár let se dostavil výsledek.

V současné době má naše firma patnáct zaměstnanců a náš obrat je v řádu desítek milionů ročně. Rozšířili jsme sortiment výrobků zaměřených pro strojní průmysl a roky dřiny se zúročily. Každý měsíc, když se podívám na výplatní pásku, mohu říct, že jsem finančně nezávislá a moje rodina si může žít na vysoké úrovni.

Halina (55): Marně čekám na vnoučata. Určitě za to může snacha, je bezohledná kariéristka

Vděk jsem v rodině nezaznamenala

Bohužel nikdo z rodiny mé úsilí pozitivně neohodnotil. Všichni to brali jako náhodu nebo přirozený vývoj. Jako by si ani neuvědomovali, že jsem v naší firmě hrála klíčovou roli. Celé roky jsem věřila, že buduji rodinný podnik. Něco, kde budeme já a bratr rovnocennými vlastníky a bude se nám dařit dobře. Jenže na konci června mi rodiče oznámili, že firmu předají bratrovi.

„Chceme, aby naše firma nesla naše jméno. Ty můžeš být, Jaru, dál zaměstnanec a dělat to, co děláš doposud,“ usmála se na mě matka. „To si děláte legraci? Zatímco se bratr flákal po světě a měl směšné zaměstnání, já jsem dřela jako mezek. Když byly děti nemocné, nebyla jsem u nich. Stavěla jsem svou práci nad svůj život. A bylo to k ničemu,“ neustála jsem situaci. Rozhodnutí rodičů je pro mě životním zklamáním. Uvažuji o tom, že podám výpověď.

Další příběhy ze života →

Růžena (72): Mám tři děti, ale ani jedno mě nenavštěvuje. Udělala jsem někde chybu?