Klára (33): Pro rodiče jsem zklamáním. Poslali mě na gympl, ale já to tam nezvládla

Dlouho jsem neměla tušení, co chci v životě dělat. Jedno jsem ale věděla jistě – práce s dětmi mě nelákala. Jenže moji rodiče byli jiného názoru. „Staneš se učitelkou, budeš první v naší rodině,“ opakovali mi. Podle nich je to skvělé povolání a já jsem se na něj dokonale hodila. Vnitřně jsem s tím nesouhlasila, ale jako poslušná dcera jsem se přizpůsobila a úspěšně udělala přijímačky na gymnázium.

Miroslava (33): Koupila jsem si od rodičů auto a hned se rozbilo. Drahou opravu ale zaplatit nechtějí

Gymnázium nebylo nic pro mě

Ve druháku jsem na několik měsíců onemocněla a po návratu jsem nedokázala dohnat zameškanou látku. Rodiče mi nechtěli zaplatit doučování. Mé problémy se jen prohlubovaly, sbírka špatných známek rostla a já byla čím dál nešťastnější. Nikdy předtím jsem nezažila neúspěch, a snášela jsem ho velmi těžce.

Každá má prosba o přestup na jinou školu skončila křikem, někdy i fackou. Odpověď rodičů byla vždy stejná: „Ne, gympl prostě dokončíš.“

Pak mě napadlo zoufalé řešení. Přestala jsem chodit do školy. Netrvalo dlouho a rodiče si pozvali do ředitelny. Dostala jsem zákaz stýkat se s kamarády a hned po vyučování jsem musela domů, kde jsem se měla jen učit. Nevěděla jsem, jak z toho ven, a tak jsem se rozhodla, že na gymnázium už prostě chodit nebudu. Nechám se vyhodit a uvidíme, kdo z koho.

Milena (16): Rodiče mají jasno o mé budoucnosti. Já chci být ale průvodčí a nic mi v tom nezabrání

Rodiče mě odmítli podporovat

Maturitu jsem si nakonec dodělala na ekonomce a snila jsem o studiu psychologie na vysoké škole. Rodiče mi ale dali jasně najevo, že mě už nebudou podporovat. Prý jsem je hluboce zklamala. Svou jedinou šanci jsem podle nich promarnila, když jsem selhala na gymnáziu.

Cítila jsem se zrazená. Byla jsem jejich jediná dcera, ale místo, aby mě podpořili, potrestali mě za to, že jsem něco nezvládla. Hned po maturitě jsem se od nich odstěhovala. Našla jsem si práci a vysokou školu jsem vystudovala dálkově až po několika letech.

Trvalo mi dlouho, než jsem rodičům dokázala odpustit. Dnes už máme mnohem lepší vztahy. S manželem a dětmi je pravidelně navštěvujeme, a když je potřeba, ráda jim s čímkoli pomůžu. Netuším, kdo z nás tehdy udělal větší chybu, ale byla to pro mě drsná životní lekce. Teď jsem sama matkou dvou dětí a vím s jistotou, že jim budu vždy naslouchat, aby nikdy nezažily to, co já, a nemusely si sáhnout až na dno svých psychických sil.

Kamila (29): Moje matka mě donutila vystudovat medicínu. Já sama jsem ale doktorkou nikdy být nechtěla

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].