
Klaudie nikdy neuvažovala nad tím, jestli je její milostný život s manželem ideální. Pak se ale na toto téma začala bavit s kamarádkou a nestačila se divit. Zjistila, že s manželem spí opravdu málo a chtěla to změnit.
Nejsem žádná upejpavá netykavka, ale ani velká dračice. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jestli máme s manželem co dohánět v intimní oblasti. Dokud jsem se nedozvěděla od kamarádek, že v posteli máme velké mezery.
Milování pro mě nikdy nebyla soutěž
Pamatuji si už ze střední školy, že se holky předháněly v tom, která dřív přišla o panenství. Těžko říct, kdo z nich si vymýšlel pohádky. Nicméně ani tehdy jsem se žádného soutěžení neúčastnila. Jednoduše jsem necítila, že musím někam pospíchat anebo splňovat jakési požadavky. To mi asi zůstalo dodnes.
Moje dobrá kamarádka Hanka je mým opakem. V mládí střídala muže jako ponožky. Chlubila se vysokým počtem milenců. Beru ji takovou, jaká je, a vždy se dobře bavila. Nikdy bych ji neodsoudila a někdy jsem jí její lehkost trochu záviděla. Když se pak usadila a vdala, minulost pro ni zůstala za tlustou čárou a nikdy pak manžela nepodvedla. Její historky o milování jsem ale nikdy nebrala moc vážně.
Teprve když jsme jednou otevřely téma s další kamarádkou, zpozorněla jsem. „Tak my můžeme denně, dámy, to je vám doufám jasné,“ chlubila se Hanka. Myslela jsem si, že se Lucie taky zasměje, ale překvapila mě její odpověď. „Tak denně, to možná na dovolené. Obden už je to příjemnější. Ale u nás spíš tak jednou za tři dny. Já jsem večer unavená.“ Vykulila jsem oči a ztěžka polkla.
Nechtěla jsem nic prozradit
Obě se pak dívaly na mne, jako bych se měla přidat se svým názorem, jak často se s mužem milujeme. Já jsem ale nevydala ani hlásku. Denně? Obden? Každý třetí den? Když se milujeme jednou za měsíc, beru to jako velký úspěch! To jsem ale nemohla prozradit, vypadala bych jako nějaká chudinka. Něco jsem drmolila o tom, že mám ráda svoje soukromí.
Já vím, že bychom spolu mohli spát častěji, a můj muž by s tím jistě souhlasil. Jenže večer padám po práci únavou, vařím a pak uklízím, a kolikrát si ráda odpočinu s knížkou, když děti konečně usnou. Na milování musím mít náladu a najít si na něj vyloženě čas. Musím vynechat večer nějaké domácí práce nebo cvičení.
Doufala jsem, že je tak manžel spokojený. Zeptala jsem se ho na názor, ale to jsem neměla dělat. „No, držíš mě zkrátka, co ti mám povídat. Abych se poohlížel jinde,“ smál se a dobíral si mě jako obvykle. To už jsem měla ale „brouka v hlavě“. Nechci s nikým soupeřit. Chci jen spokojené manželství a možná pro to opravdu můžu dělat víc.
Rozhodla jsem se jednat
A tak jsem udělala následující den výjimku a bez plánování se vrhla na manžela, než jsme šli do postele. Bylo to fajn a docela rychlé. Kvůli těm deseti minutám nemusím přece přeorganizovat celý večer. Řekla jsem si pak, že to zopákneme minimálně jednou týdně. Jenže mi to nevyšlo.
Zase nebyl čas ani nálada. Kvůli něčemu jsme se pohádali, pak byl manžel na pivu a další dny mi nebylo dobře. Zkrátka utekly tři týdny jako nic a já si zase připadala neschopná. Nutit bych se do toho neměla. Když na to ale přijde, milování by mi stačilo jednou za měsíc či dva. A na to mi každá řekne, že je to málo. Netušila jsem, že to bude tak těžké. Hanka říká, že ráno je to nejlepší. U nás jsme po ránu jako mátohy a za chvíli vřískají obě děti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




