Renata (44): Minulý rok jsme se s manželem ani jednou nemilovali. Letos to chci změnit, jenže on se k ničemu nemá

S manželem jsme se v milostné oblasti odcizili a já bych to chtěla změnit. Děsí mě, jak dlouho jsme spolu nic neměli. Ještě horší je ale to, že se mě Pepa ani nedotkne. Už si odvykl a já nechápu, jak jsem to mohla dopustit.

Dara (49): Manžel už mě nepřitahuje. Nechci se ale smířit s tím, že jsem se naposledy milovala v 45 letech, a ještě to nestálo za nic

Kam se poděla intimita?

Když jsem si to přiznala nahlas, znělo to skoro neuvěřitelně. Dvanáct měsíců bez milování. Žádné doteky, žádná blízkost, žádné líbání. Jen společné fungování. Jako dva lidé, kteří spolu sdílejí byt, ale ne intimitu. To už dám častěji pusu na tvář babičce svého manžela.

S Pepou jsme spolu docela dlouho, to je pravda. Známe se do posledního detailu. Víme, co ten druhý řekne, ještě než to vysloví. Možná právě v tom je problém. Intimita se pomalu vytratila, aniž bychom si toho všimli. Neodešla s hádkou nebo kvůli něčí nevěře. Prostě se rozplynula.

Minulý rok jsem si všimla, že mi chybí víc než sex samotný. Chybí mi pocit, že jsem ještě žádoucí. Že mě někdo vůbec chce. A kdo jiný než můj vlastní manžel? Že nejsem jen parťačka na řešení provozních věcí. Kamarádka a spolubydlící.

Letos jsem se rozhodla, že to zkusím změnit. Nenápadně, aby si toho nevšiml a nepřešel to nějakým vtípkem. Začala jsem se víc upravovat, koupila jsem si hezké spodní prádlo. Přibližovala jsem se k němu na gauči, když jsme si dali dobré vínko. Dotkla se ho a čekala. Nic.

Leontýna (23): Svého bývalého jsem neskutečně milovala. Měli jsme ale jeden velký problém, nemohli jsme spolu spát

Manžel už asi nic necítí

Můj muž jako by na intimitu zapomněl. Doufala jsem, že mě obejme třeba jen instinktivně. Nebo jako svou kámošku, když už nic jiného. Ale on zůstal, jak socha. „Tak ty už se mě štítíš?“ neodpustila jsem si. Hned to napravil, pohladil mě, jak našeho jezevčíka. Neodmítá mě otevřeně. Jen nereaguje. Pohladí mě třeba po rameni. A já v tu chvíli cítím bodnutí, které se těžko popisuje. Není to vztek. Je to smutek. A stud, že vlastně žadoním o něco, co by mělo být přirozené.

Ptám se sama sebe, kde jsme se minuli. Jestli jsem někde udělala chybu. Nechávala jsem plynout měsíce, kdy měl ještě zbytky zájmu. Odsouvala jsem to, až uklidím, až bude víc času nebo až dokoukáme seriál a nebudu unavená. Měla jsem se o náš milostný život starat lépe a nenechat ho skomírat. Vinu nese i Pepa, jenže ten nebyl nikdy až tak „aktivní“.

Jestli jsem přestala být žena a stala se jen součástí jeho jistoty? Asi ano. Bojím se o tom mluvit, protože se bojím odpovědi. Bojím se, že už mě takhle vidí napořád. Nechci ho do milování nutit. Ale nechci se ani smířit s tím, že budeme do konce života v celibátu. Koukat na milostné scény ve filmech, zatímco nám oběma bude trochu trapně.

Helena (50): S manželem jsme se nemilovali už pět let. Bojím se s ním o tom mluvit

Držím se plánu

Jedno milování týdně. Zní to skoro skromně. A přitom je to pro mě symbol domácí pohody. Nejde o číslo ani povinnost. Jde o to, jestli se k sobě dokážeme znovu přiblížit. Jestli mezi námi ještě něco je. Promluvit si není dobrý nápad. Mohla bych tím na Pepu vyvinout příliš velký tlak. Chci, aby to proběhlo přirozeně.

Zatím stojím někde na půli cesty. S hezkým prádlem schovaným ve skříni. S nadějí, která ještě úplně nezmizela. Občas ho letmo pohladím, nedávno jsem se nabídla, že mu namasíruju záda, a moc se mu to líbilo. Tu a tam ho venku chytnu za ruku a snažím se víc o oční kontakt. Je to absurdní začínat po tolika letech nanovo. Jsem ochotná zajít i na terapii, abych nic nezanedbala.

Gabriela (34): Z našeho vztahu se vytratila intimita. Promluvila jsem si o tom s mámou a její reakce mě šokovala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].