
Útoky žraloků na pobřeží státu New Jersey v roce 1916 si vyžádaly celkem čtyři oběti. Vše započalo prvního července a skončilo o jedenáct dnů později, během nichž začala mezi lidmi narůstat panika a obava z těchto "lidožroutů". To vedlo k předsudkům a pověrám, které ve společnosti přetrvávají dodnes.
Než došlo k této nešťastné události, myslela si spousta odborníků, že žralok pro člověka nepředstavuje nebezpečí. Tento názor se ale začal brzy měnit, když se začaly kvůli odlivu turistů zavírat hotely, neboť lidé měli ze žraloků panickou hrůzu. Guvernér New Jersey dokonce začal místním rybářům nabízet finanční odměny za usmrcené žraloky.
První útoky žraloků v New Jersey
Před útoky žraloků v roce 1916 si vědci mysleli, že to jsou jen velké a neinteligentní ryby s ostrými zuby. Nevěřili, že by se k lidem přiblížili, a pokud přece jen - určitě by na nikoho nezaútočili. Podobné přesvědčení zastával i bohatý podnikatel Hermann Oelrichs, jenž se v roce 1891 dokonce k jednomu z nich ponořil do vody. Také nabízel komukoli, kdo mu dodá důkaz, že žralok může zabíjet, pět set dolarů. Nikdo mu nic takového nedodal, pak se ale mohl přesvědčit na vlastní oči.
Léto roku 1916 bylo nezvykle horké, lidi navíc na pláže východního pobřeží vyháněla epidemie obrny. U moře hledali uzdravení a zotavení. Se stoupající teplotou se ale začala rovněž ohřívat voda, což mohlo právě žraloky přilákat k lovu. První obětí se stal pětadvacetiletý Charles Vansant, který si chtěl ještě před večeří zaplavat. Když ho vytáhli z vody, poté co plavčíka a kolemjdoucího přilákal jeho zoufalý křik, zjistili, že má stržené maso ze zadní strany pravého stehna a odhalenou kost od kyčle ke kolenu. Než dorazila pomoc, vykrvácel. Navzdory jeho děsivé smrti se snažili úředníci obyvatelé chlácholit, že šlo o ojedinělý útok. A skutečně. Nějakou dobu byl klid. Pak ale přišel další úder.
Smrt Charlese Brudera a další oběti
Druhou obětí žraloků se 6. července stal poslíček Charles Bruder, který plaval asi 160 metrů od břehu. Když se k němu přiblížili plavčíci, aby ho varovali před možným nebezpečím, náhle vykřikl a voda okolo něj se zbarvila do ruda. Přišel o obě nohy a zemřel téměř ihned. Tentokrát se lidé nenechali přesvědčit o tom, že o nic nejde. Turisté zmizeli jako pára nad hrncem stejně jako tržby hoteliérů. A nepomohlo ani to, že do moře nainstalovali drátěné sítě, jež měly plavce ochránit.
Přesto se ještě našli tací, kteří stále tvrdili, že za to žraloci nemohou. Prý na dotyčné muže zaútočily želvy, což byl zjevný nesmysl. Následně došlo k dalším dvěma smrtelným útokům, o život přišli dva lidé a jeden byl těžce zraněn.
Žraloky řešil i prezident Woodrow Wilson
Po posledních útocích žraloků 12. července 1916 vypukla doslova masová hysterie. Prezident Woodrow Wilson kvůli tomu dokonce svolal mimořádnou schůzi. Jejím cílem bylo najít způsob, jak se lidožravých žraloků efektivně zbavit. Kapitáni na lodích hlásili, když zahlédli hejna predátorů poblíž pláží, rybáři zase lákali žraloky na syrové maso, aby je poté mohli usmrtit. Používali k tomu pušky, harpuny i sekery.
Záhy se z toho stal největší hon na žraloky v historii východního pobřeží. Proč nebo z jakého důvodu k náhlým útokům žraloků došlo, se zatím nepodařilo zjistit. Žraloci se ale své děsivé pověsti již nezbavili. Důkazem toho je třeba i film Čelisti, v němž je žralok vykreslen jako krvežíznivé monstrum.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jersey Shore shark attacks of 1916
Allthatsinteresting.com: The Terrifying Jersey Shore Shark Attacks Of 1916 And The Mass Panic They Sparked