Dan (35): Budu se ženit a snoubenku napadlo něco šíleného, prý by to byl důkaz lásky. Já ale nechci

Dan (35): Budu se ženit a snoubenku napadlo něco šíleného, prý by to byl důkaz lásky. Já ale nechci

Dan požádal o ruku svou přítelkyni Tamaru, se kterou je dva roky. Svatby se nijak nebál, dokud mu Tamara neprozradila, jaká svatba by se jí líbila. Nemůže o tom přestat mluvit, chtěla by ji jako důkaz lásky. Toho ale Dan není schopen.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 24. 08. 2020 13:00

Nejsem jako moji kamarádi, kteří prohlašují, že se nikdy neožení. Mně přijde naprosto přirozené, že si vezmu ženu, kterou miluji. Tamaru jsem požádal o ruku po dvou letech a ona začala dojetím brečet. Asi za měsíc za mnou přišla a prozradila mi, že má naprosto skvělý nápad.

„Budeme mít šamanskou svatbu!“ vykřikla nadšeně a já myslel, že špatně slyším. Nerozuměl jsem, co si pod tím představit, ale ona už byla připravená. Ukázala mi prostory a šamanku, se kterou už mluvila a probíraly spolu náš obřad. To mě zvedlo ze židle a začal jsem vyšilovat, že nebudu tajtrdlíkovat s nějakým šamanem, ale Tamara mě neposlouchala, podívala dál o tom, jak by to vypadalo. Byla by to dvoudenní svatba, kdy by v pátek přijeli jen nejbližší přátelé a rodina. Ti by se rozdělili na mužské a ženské osazenstvo a já bych s chlapy skákal přes oheň a chodil po střepech, zatímco ženy by dělaly bůh ví co. Jak totiž vyřkla slovo oheň, přestal jsem jí poslouchat.

Nechápu, proč tak zešílela

Nemínil jsem se o tom dál bavit, ale ona mi ukazovala další a další věci. Měli bychom tam domorodce, který by v sobotu učil hosty hrát na bubny, střílelo by se z luku a jak by se začalo stmívat, šli bychom do nějaké meditační místnosti, kde by probíhal obřad. „Nemusíš mít žádný oblek, můžeš mít na sobě, co chceš,“ snažila se mě přesvědčit. „Proboha, umíš si představit mého tátu, jak hraje na bubny?“ divil jsem se a ona říkala, že to je právě ono. Že člověk musí porušit svoji komfortní zónu a zkusit něco nového. Navíc by hosté měli dostatek času se více sblížit.

Taková šaškárna nepřichází v úvahu

Obřad by byl hodinu a půl! A my bychom nejen sobě, ale i nějakým Bohům slibovali naši věrnost. To jsem dostal záchvat smíchu. „Já ti to můžu slíbit normálně, nepotřebuji k tomu ani bubny, ani luk a už vůbec ne šamana.“ Ale Tamara si nedá říct.

Byl by to pro ni důkaz lásky. V životě na takové věci nebyla. Nikdy jsme se ani jeden nezajímali o šamanství, mně to skoro zavání okultismem, i když vím, že to není pravda. Stejně si to nedokážu představit. „Žádné škrobené oblečení, žádná pravidla,“ láká mě, ale já si raději vezmu kravatu, řeknu prosté ano a jde se dál. Tamara se urazila, když prý pro ni nejsem schopný udělat takové gesto, tak je někde něco špatně. „Tak udělej ty gesto a vezmeme se na radnici,“ opáčil jsem, ale to nechtěla ani slyšet. Nevím, jak jinak ji přesvědčit, že ji miluji i bez směšných rituálů. Do svatby je ještě daleko a já doufám, že přijde k rozumu. Toto bych opravdu nezvládl.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Související články

Další články