Dita (24): Měsíc po babiččině smrti se mi stalo něco, o čem se bojím mluvit. Mám pocit, že se do mě vtělila

Někdy se v našich životech dějí věci, pro které nemáme vysvětlení. Můj příběh se týká zesnulé babičky Marušky. Ta se před smrtí nestihla rozloučit s dědou, kterého tolik milovala. Měsíc po jejím odchodu se mi stalo něco, o čem se skoro bojím mluvit. Mám totiž pocit, že se do mě na chvíli vtělila, aby si s dědou dopřáli vytoužené poslední rozloučení.

Mohlo by Vás zajímat:

Čeněk (31): Babička tvrdila, že stále žije se zesnulým dědou. Stačilo mi u ní strávit jednu noc, abych pochopil

Babiččina náhlá smrt dědu skolila

Prarodiče byli ukázkovým párem. To, co si před několika lety slíbili před Bohem, do puntíku splnili. Byli spolu v dobrém i ve zlém. Bok po boku prožívali každičký den života. Byla radost se na ně dívat. Děda se k babičce vždycky chovat velmi šarmantně. Babička by pro něj zase klidně skočila ze skály. Neznám moc párů, které by se milovaly tak, jako ti dva.

Jednoho dne ale přišla tragédie: babička náhle zemřela. To, že byla poslední roky nemocná, jsme věděli. Co nám ale unikalo, bylo, že umírá. Myslím, že to tušila jen ona, ale nikomu nic neřekla. Zcela nečekaně zemřela před pár měsíci. Stalo se tak v době, kdy byl děda na návštěvě u svého bratra.

Babičku našel doma bez známek života. Když se smutná zpráva rozšířila po rodině, zahalil nás smutek. Především dědu. Ten chodil jako tělo bez duše. Žádné slovo nebo pohlazení ho nedokázalo znovu probudit k životu. Nikoho k sobě nepouštěl a utápěl se v žalu.

Mohlo by Vás zajímat:

Sváťa (54): Tatínek mi volal pár minut po tom, co zemřel. Věřím, že mělo jít o poslední loučení

Babička se do mě vtělila a vyslala mě za dědou

Před časem jsem i já měla slabou chvíli. Ležela jsem doma v posteli a přemítala nad životem a smrtí. Myšlenkami jsem byla u babičky. Přála jsem si, abych ji mohla ještě na chvíli spatřit. Během několika málo minut jsem cítila silné vibrace po těle. Slovy jen těžko popíšu, co se v tu chvíli odehrávalo.

Měla jsem zkrátka pocit, jako by do mě někdo vstoupil. Moje tělo se stalo jakousi spojkou. Cítila jsem v sobě babičku. Ovládala i moji mysl. Nabádala mě k tomu, abych vyhledala dědu. Jako robot jsem vstala z postele a vydala se za ním. Otevřel mi dveře a jako by hned poznal, kdo přichází.

,,Maruško?“ pronesl jako v tranzu a chytl mě za ruce. Já promluvila hlasem, který mi nepatřil. Byl babiččin. ,,Josífku,“ řekla jsem a pohladila ho po tváři. Děda nám uvařil jejich oblíbený šípkový čaj. ,,Promiň, že jsem tě tady nechala,“ promlouvala skrze mě babička. ,,Chci ti jenom říct, jak moc jsem tě milovala. A vždycky budu.“ Dědovi se leskly oči slzami. Byly to ale slzy štěstí.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (24): Po třech letech jsme s tátou usedli k jednomu stolu. Ten večer nás přišli navštívit zesnulí příbuzní

Prarodiče se mohli naposledy rozloučit

,,Už musím jít,“ pronesla jsem babiččiným hlasem a intuitivně se zvedla z křesla. ,,Počkám na tebe.“ Vrátila jsem se domů. Znovu si lehla do postele a brzy nato znovu ucítila vibrace a chlad. Zima mi však nebyla. Ležela jsem úplně vyčerpaná a usnula na několik hodin.

Druhý den jsem jela za dědou, který mi poděkoval za možnost se s babičkou rozloučit. Nikdy více jsme o tom, co se stalo, nemluvili. Děda se od posledního rozloučení zase usmívá a je vidět, že to pro něj hodně znamenalo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (25): Starší soused se po manželčině smrti stranil světa. Jednoho nevšedního večera mi došlo proč

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.