Karel (25): Starší soused se po manželčině smrti stranil světa. Jednoho nevšedního večera mi došlo proč

Bydlím v panelovém domě plném seniorů. Měl jsem zde dokonce i jeden oblíbený starší pár. Šlo o Oldřicha (76) a nedávno zesnulou Boženu. Často jsem k nim chodíval, abych jim pomohl uklidit, uvařit nebo nakoupit. Po Boženině smrti zůstal Oldřich sám. I když... Jak se později ukázalo, není to tak úplně pravda.

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (29): Mým bytem se linuly tóny houslí. Původní majitelka mi prozradila, co za tím stojí

Roky jsem pomáhal staříkům z našeho domu

Sám mám prarodiče v podobném věku, jako byli Oldřich s Boženou. Proto vím, že na některé věci už člověk nestačí. Oldřich s Boženou mě znali od dítěte. Pamatuji si je o dvacet let mladší. Vždycky mě s úsměvem zdravili a když se máma nedívala, tajně mi strčili do ruky bonbón.

I když nejsou mými příbuznými, vlastně je tak beru. Už několik let se jim snažím pomáhat. Především Oldřich se špatně pohybuje, a tak jsem jim chodil nakupovat. Boženě jsem zase pomáhal s vařením a úklidem. Odměnou za to mi bylo, že jsem si s nimi vypil šálek čaje a zakousl se do domácí bábovky. Božena nám k tomu pokaždé zahrála pár tónů na starou kytaru. U nich doma jsem se vždycky cítil vítán. Myslím si, že už nikdy nepoznám tak přátelské osoby, jako byli oni.

Božena bohužel letos v září zemřela. I když jsme všichni realisté a tušili jsme, že to dřív nebo později přijde, bylo to velmi smutné loučení. Oldřich celý pohřeb probrečel. Poznal jsem, že odešel kus jeho samotného.

Mohlo by Vás zajímat:

Oldřiška (22): Pořídila jsem si bazarovou kytaru. Hned první noc mě šokovalo, co se s ní stalo

Oldřich se po Boženině smrti uzavřel před světem

Měl jsem v plánu mu ještě víc pomáhat. Slíbil jsem si, že za ním každý večer zajdu a budu mu dělat společnost. On mě k sobě ale několik týdnů nechtěl pouštět. Tvrdil, že chce být sám. Těžko se mi to poslouchalo, ale musel jsem to respektovat. Bylo mi to líto, protože mi bylo jasné, že se doma užírá žalem.

Nedávno jsem však z horního patra zaslechl brnkání do kytary. Ztišil jsem televizi a zaposlouchal se do něj. Hned mi to připomnělo Boženu. Hrála totiž stejně. Nedalo mi to a šel jsem na Oldřicha zazvonit. Stál ve dveřích a vystrčil jen hlavu. ,,Vy hrajete na kytaru?“ zajímalo mě. Pak mi došlo, že kytara hraje dál, zatímco Oldřich stojí ve dveřích.

Rozhlédl se po chodbě a gestem mě pozval dál. Vešel jsem do obýváku, kde ležely na stolku dva šálky s čajem. Kytara byla opřená o křeslo, kde Božena sedávala. Struny se hýbaly, kytara hrála. ,,Jak je to možné?“ pronesl jsem s údivem. ,,Já nevím, hochu,“ pokrčil Oldřich rameny.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (62): Nevěřila jsem, že něco jako duše existuje. Pak se u výtahu zjevil mrtvý soused

Božena ale neodešla, po večerech hraje na kytaru

Vzal šálek čaje do ruky a usrkl si. ,,Kdo hraje na tu kytaru?“ ptal jsem se udiveně. ,,Já myslím, že Boženka,“ odpověděl a podíval se na fotografii stojící na poličce. Já se zadíval na hodiny a došlo mi, že je sedm večer. Tedy čas, kdy jsem je vždycky navštěvoval. ,,Není to báječné? Ona je pořád s vámi,“ rozzářil jsem se.

,,Ty si nemyslíš, že jsem blázen? Já si to totiž také myslím,“ zašeptal Oldřich a podal mi ruku. Pevně jsem mu ji sevřel. Spokojeně jsme seděli v křeslech a dívali se na kytaru, kterou ovládala zesnulá Božena. Stal se z toho pravidelný rituál našich všedních dnů. Ať mi ještě někdy někdo tvrdí, že duše hned po smrti odcházejí na věčnost. Ta Boženčina je pořád tady se svým milujícím mužem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karina (38): Myslela jsem, že sestra žije v prababiččině domě sama. Jeden děsivý večer mě ale vyvedl z omylu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.