Karolína (32): Malé dcerce jsem dala do pokoje chůvičku. Díky ní jsem zaslechla něco neuvěřitelného

Před čtyřmi lety nám zemřela dvouměsíční dceruška. Příčinou smrti byl podle všeho syndrom náhlého úmrtí kojenců. Zkrátka se tomu nedalo zabránit. Po letech se nám narodila druhá dcera Eliška. Po tragické zkušenosti jsme jí dali pro jistotu pod matraci monitor dechu a na poličku chůvičku. A právě díky ní jsme zaslechli něco stěží uvěřitelného.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (40): Děti tvrdily, že mají v pokoji zlého psa. Nevěřila jsem jim, dokud nenamalovaly ty obrázky

První dcera zemřela na SIDS

Už asi nikdy nedokážu z hlavy vytěsnit ten moment, kdy jsem našla naši malou dceru mrtvou. Pro rodiče je to to nejhorší, co se mu může stát. Byla tak malá a tak nevinná. I když to podle všeho nebyla naše vina, člověk se toho pocitu nikdy nezbaví. Pořád dokola jsem si kladla otázku, co jsem mohla udělat jinak.

Čas ale rány dokázal částečně zahojit. Když jsem zjistila, že jsem znovu těhotná, věděla jsem, že udělám cokoliv proto, aby se předchozí situace neopakovala. Ten strašák byl skutečně obrovský. Ještě, než se Eliška narodila, koupili jsme všechny vymoženosti, které dnešní trh nabízí. Hlavně chůvičku a monitor dechu.

Pár týdnů před porodem jsem do pokoje všechno nainstalovala a testovala, zda to funguje. Jednou večer, když jsem byla sama doma, jsem šla do dětského pokoje. Zapnula jsem chůvičku a šla si číst do ložnice. V pokoji zůstalo pootevřené okno a já přes chůvičku vnímala zvuk projíždějících aut. Pak jsem zaslechla pláč miminka.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (35): Dcera těžce nesla smrt milovaného dědečka. On ale našel způsob, jak ji navštěvovat

V dětském pokoji jsem slyšela pláč zemřelé dcery

Zaraženě jsem ho poslouchala. Přišel mi velmi povědomý. Zněl přesně jako pláč naší Bětušky. Chůvička v ložnici svítila červeně. Šla jsem se podívat do pokoje. Tam bylo hrobové ticho. Připadala jsem si jako blázen, kterému hormony totálně zatemnily mozek. Chůvičku jsem vypnula a šla se umýt. Pravdou však bylo, že jsem si myslela, že jsem skutečně slyšela malou Bětušku.

Manželovi jsem svůj zážitek zamlčela. Před porodem jsem ho nechtěla zbytečně rozrušovat. O tři týdny později jsem přivedla na svět zdravou Elišku. Nemohla jsem se dočkat, až budeme všichni doma. Prvních několik nocí jsme ji měli raději u sebe v ložnici. Pořád jsem měla strach, co kdyby.

Na konci šestinedělí jsme ji začali dávat na spinkání do jejího pokoje. Vždycky jsem zapnula všechny přístroje a šla pryč. A pak se to stalo znovu. Zvuk, který chůvička přenášela, mě vyděsil. Vycházel z ní pláč miminka. Schody jsem brala po třech, ale když jsem přišla do pokoje, Eliška spokojeně spinkala. Pláč z chůvičky ale vycházel dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (28): V pokoji jsem od malička cítila neurčité zlo. Netušila jsem, že to těhotenstvím nepřejde

Duše mrtvé dcery je pořád s námi

Kolem nemáme sousedy s miminkem, takže bylo jasné, že od nich ten pláč pocházet nemohl. Když přišel Láďa domů, hned jsem mu to ze strachu řekla. Nevěděl, co mi na to říct. Netrvalo ale dlouho a zažil si to na vlastní kůži. Já byla zrovna venčit psa a on slyšel to, co já. Eliška tvrdě spala ve své postýlce, ale z chůvičky se ozýval miminkovský pláč.

Jediné, na čem jsme se shodli, je fakt, že slyšíme pláč zesnulé Bětušky. Jiné vysvětlení pro to nemáme. Trvalo mi, než jsem si na to zvykla. Bylo to traumatizující a velmi bolavé. Dnes jsou Elišce dva roky. Nedávno mi řekla, že občas v noci slyší plakat miminko. Tím nás utvrzuje v tom, že nás malá Bětuška ještě neopustila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (21): Zesnulou sousedku jsem oplakala, bude mi chybět. Ale vím, že nás neopustila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.