Jitka (35): Dcera těžce nesla smrt milovaného dědečka. On ale našel způsob, jak ji navštěvovat

Když byly mé dceři Natálce čtyři roky, zemřel mi táta. Už jsem neměla nikoho, protože maminka nežila déle jak pět let. Dcera si svého času v noci s někým povídala, smála se a odpovídala na nějaké otázky. Tvrdila, že za ní chodí zesnulí prarodiče.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (27): Můj děda se mnou komunikuje i po smrti. Jednou mi to zachránilo život

Dcera si v noci s někým povídala

Moje maminka zemřela ještě předtím, než se mi narodila Natálka. Vždycky mě mrzelo, že ji mamka neuvidí. Určitě by na ni byla hrdá. Táta svou vnučku miloval. Když jsme byli u něj, měl oči jen pro ni. Vždycky ji v posteli lechtal a ona se smála tak, že padaly věci z poliček. Ti dva k sobě měli velmi blízko.

Když byly Natálce čtyři roky, můj táta zemřel. Zprvu reagovala velmi smutně. Jako kdyby společně s dědou odešel i kus jí samotné. Neustále se ptala, kde je děda a kdy přijde. Vím, že pro ni bylo nesmírně těžké pochopit, co se vlastně stalo. Vymyslela jsem si pohádku o tom, že je děda v nebi s andělíčky a bedlivě ji hlídá.

Zhruba dva měsíce po pohřbu jsem v noci zaslechla Natálku, jak si s někým povídá. Zprvu jsem to příliš neřešila. Často si během hraní brebentila. Když se ale začala nahlas smát, šla jsem se tam podívat. Nejprve jsem přes dveře poslouchala, co přesně dělá. Odpovídala na nějaké otázky a během toho se nahlas smála.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (24): Babička s dědou už nedokázali žít dál, požádali mě o podivnou věc

Můj zesnulý táta chodí za vnučkou

Když jsem otevřela dveře pokoje, Natálka se se smíchem svíjela v posteli. „Dědo, už přestaň, nebo se počůrám," smála se. „Co se děje?" lekla jsem se. „Děda mě zase hrozně lechtá," řekla. „Děda?" nechápala jsem. V pokoji jsem cítila zvláštní teplo, nic mi nedávalo smysl. „Už bys měla spinkat," napomenula jsem ji.

„Ať už je tady ticho," dodala jsem a odešla z pokoje. Zůstala jsem ale stát za dveřmi a poslouchala, co se bude dít. „Dědečku, už stačí. Mamka by se zlobila. Musím jít spát. Tak zase zítra," rozloučila se. Usínala jsem s myšlenkami na tátu. Dalších několik nocí se odehrávalo to samé.

No a jednou, to bylo asi o měsíc později, jsem tátu viděla. Dcera se zase smála na celé kolo a já potichu vešla do pokoje. Nad její postelí jsem spatřila mlhavou postavu. Byl to táta! Hned jsem ho poznala. Když mě viděl, přestal lechtat Natálku a přistoupil ke mně blíž. Cítila jsem, jak mě hladí po tváři.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (23): Děda umřel, když jsem byla ve Francii. Věděla jsem o tom dřív, než mi to řekla mamka

Dcera si na dědu už nepamatuje

„Děda tě hladí," řekla mi dcera. „Vím, cítím to," špitla jsem a užívala si to. „Dnes je tady i babička. Sedí támhle v křesle a mává ti," šokovala mě dál. Ale já ji tam vyloženě cítila. Poté do místnosti vstoupil manžel. V tu chvíli byli rodiče pryč. Nikdy s ním neměli příliš dobrý vztah. A zjevně se na tom nic nezměnilo ani po smrti.

Uběhlo několik let a dcera si ze setkání s prarodiči nic nepamatuje. Ovšem já moc dobře vím, co jsem viděla a cítila. Děda ji miloval a evidentně se s ní nechtěl tak lehce rozloučit. Myslím, že moje pohádka o tom, že ji děda hlídá, není zcela výmysl. Ještě dnes ho u nás občas cítím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (57): S dcerou jsem se usmířil po dvaceti letech. Dohromady nás svedla neuvěřitelná náhoda

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.