Petra (26): Z dědovy smrti jsem se nemohla vzpamatovat. Můj pes však vysílá signály, že mi je pořád nablízku

Petra (26): Z dědovy smrti jsem se nemohla vzpamatovat. Můj pes však vysílá signály, že mi je pořád nablízku
Zdroj: Unsplash

Svého dědu brala Petra jako vlastního otce. I proto se s jeho náhlým úmrtím dlouho nemohla vypořádat. Po událostech posledních týdnů však nabývá dojmu, že je jí milovaný prarodič stále nablízku. Signály dostává od svého psa, jehož si před lety s manželem Milanem (33) pořídila.

Jan Švanda
Jan Švanda 5. prosince 2022

Nevěřím na reinkarnaci, nemám ani sklony k mystice, nedávné příhody jsou ale pro mě dost zarážející. Je to už skoro sedm let, co jsem zčistajasna dostala strašnou zprávu. Můj děda zemřel! Byla jsem v šoku. Naprostém! Ze života se mi vytratil člověk, k němuž jsem chovala opravdu silný citový vztah. Suploval mi otce, jenž se s mojí mamkou rozvedl v době, kdy jsem sotva chodila. Dědův odchod jsem proto nesla velice těžce a nesmířila jsem se s ním de facto dodnes.

Šarlota (25): Měla jsem podezření, že se táta převtělil do mé neteře. Potvrdil mi to podivný vzkaz
Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (25): Měla jsem podezření, že se táta převtělil do mé neteře. Potvrdil mi to podivný vzkaz

Ben byl od začátku můj velký miláček

Zhruba rok po jeho smrti jsem si našla životního partnera Milana, který mi bolavé srdce trochu zahojil. Modrooký, kulatější blonďák menší postavy, ale zase obrovsky zodpovědný a spolehlivý. Zkrátka měl a má vlastnosti, které jsou pro mě nesmírně důležité. Po dvou letech vztahu mě požádal o ruku a já s radostí kývla.

Žijeme spolu v malé obci v bytě 2+1, jejž můj manžel zakoupil ještě v době, kdy jsme byli oba single. Děti zatím nemáme, na rodičovství se ještě necítíme, tak jsme si pro začátek pořídili alespoň pejska – zlatého retrívra Bena. Když jsme si pro něj jeli k chovateli, bylo mu 16 týdnů a od samého začátku to bylo naše zlatíčko. Po příchodu domů nás vítal, skákal po nás, mazlil se s námi na gauči a spal v pelíšku vedle postele. Když jsme jedli, ležel pod stolem. Dohlížel na nás. Zkrátka chtěl být pořád s námi, hlavně se mnou.

Jitka (35): Manžel mě opustil ještě v porodnici. Vůbec nevím, co o něm řeknu dceři, až vyroste
Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (35): Manžel mě opustil ještě v porodnici. Vůbec nevím, co o něm řeknu dceři, až vyroste

Ben mi donesl fotku s dědou

Jednoho dne jsem si na koberci prohlížela rodinná alba. Mezi kupou fotek jsem zahlédla i jednu, která patří mezi moje nejoblíbenější. Jsem na ní zvěčněná v objetí s dědou, který mi přitom dává pusu na tvář. Odskočila jsem si do kuchyně, abych něco zakousla, ale Ben tentokrát kupodivu nikde. Bylo mi to divné. „Asi spí,“ napadlo mě a dál to moc neřešila.

Po několika minutách ovšem slyším, jak se ke mně z pokoje něco pomalu blíží. Byl to pochopitelně Ben. Po podlaze přitom před sebou tlapkou strkal právě můj oblíbený snímek s dědou. Jako by mi ho chtěl ukázat… Pak vzal fotku opatrně do tlamy, přinesl ji až k mojí židli a začal vrtět ocasem.

Udivilo mě, že si z těch mraků fotek vybral zrovna tuhle. Jenže tím podivné události neskončily. Když jsem krátce po pohřbu seděla s babičkou sama v jejím domě, řekla mi: „Petruško, děda si loni přál, abych ti, až tady s námi jednou nebude, dala na památku tohle.“ Vzala do ruky modrý polštářek, který děda zbožňoval, zejména při sledování televize. „Děda ho kdysi dostal od svého dědečka. Opatruj ho,“ zdůrazňovala mi.

Nikolas (23): Omylem jsem si sedl do křesla, ve kterém zemřel děda mé přítelkyně. Cítil jsem, že je v něm pořád
Mohlo by Vás zajímat:

Nikolas (23): Omylem jsem si sedl do křesla, ve kterém zemřel děda mé přítelkyně. Cítil jsem, že je v něm pořád

Našel mi i ztracený polštář

Ve svém bytě jsem ho měla celou dobu na očích, jenže při stěhování za Milanem se mi někam zatoulal a já ho nemohla zaboha najít. Byla jsem z toho zoufalá. Naštěstí jsem měla skvělého pomocníka, který se proměnil ve spasitele.

Nevím, kde ho Beník vyšťoural, ale donesl jej prostě jednoho odpoledne v tlamě. „Beny, ty jsi ho našel!“ žasla jsem a on spokojeně kňučel. Záhy jsem si všimla, jak si ho přenesl k pelíšku, lehl si na něj a od té doby na něm pravidelně spí. Zneklidňující byl přitom pro mě i pohled do kalendáře. Ten den by totiž děda oslavil 75. narozeniny.

Je to čirá náhoda, znamení, nebo je Ben ve skutečnosti můj milovaný dědeček?

Další příběhy ze života →

Klára (27): Můj děda se mnou komunikuje i po smrti. Jednou mi to zachránilo život
Mohlo by Vás zajímat:

Klára (27): Můj děda se mnou komunikuje i po smrti. Jednou mi to zachránilo život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

SuperWoman Katarina Emma Schapiro o sebepoznání: I úspěšní lidé mají své pády a nezdary, ale nenechají se jimi nikdy převálcovat

SuperWoman Katarina Emma Schapiro o sebepoznání: I úspěšní lidé mají své pády a nezdary, ale nenechají se jimi nikdy převálcovat

Další články