Jitka (35): Manžel mě opustil ještě v porodnici. Vůbec nevím, co o něm řeknu dceři, až vyroste

Žila jsem v domnění, že je se mnou manžel šťastný a těší se na narození dcery. Podle vzkazu, který mi doma nechal, to ale měl jinak. Když jsem se vrátila z porodnice, po manželovi zbyla prázdná postel. Dodnes nevím, co se vlastně stalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (32): Manžel se začal kvůli všemu litovat, do porodnice jsem se musela odvézt sama

Manžel se během mého těhotenství choval podivně

Když jsme se s Vladimírem (36) brali, spojovala nás hlavně láska. Byl sice trochu introvert, ale když se cítil dobře, byla s ním sranda. Vždycky byl hodně svůj. Když ho něco trápilo, tak nic řekl, raději se uzavřel do sebe. Bylo obtížné vidět mu do hlavy a případně mu pomoci. Občas jsem měla pocit, že ho ani neznám.

Rozhodnutí, že chceme dítě, bylo společné. Dokud jsme se o dítě jen snažili, byl Vladimír v pohodě. Jeho chování se trochu změnilo, když viděl dvě čárky na těhotenském testu. „Takže budeme tři?" ujišťoval se. Myslela jsem si, že je to způsob, jakým projevuje radost. To mu totiž nikdy nešlo. V průběhu celého mého těhotenství byl trochu jiný.

Jako kdyby nebyl ve své kůži. Často jen seděl a mlčel. Vracel se pozdě domů a byl nemluvný víc než obvykle. Přiznám se, že i když jsem to registrovala, nějak jsem to neřešila. Měla jsem na starosti své nevolnosti a výkyvy nálad. Na to, co se honí manželovi v hlavě, už mi nezbývala kapacita. S blížícím se porodem jsme si byli téměř cizí.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (37): Nevadí mi, že si exmanžel našel mladou přítelkyni. Štve mě ale, že kazí výchovu našich dětí

Po návratu z porodnice mě čekal šok

To ale vidím až dnes. V danou chvíli jsem to zkrátka neřešila a brala to jako normální stav. Zejména když jsem měla porod na spadnutí. Po narození dcery za námi přijel do nemocnice jen jednou. Nedonesl ani květinu či něco pro malou. Stál mlčky nad postelí a ustaraně se na nás díval.

Než odešel, dal dceři pusu na čelo a mě pošeptal, že mě miluje. Toho dne jsem ho vlastně viděla naposledy. Když jsem se mu snažila dovolat, aby nás odvezl z nemocnice domů, jeho telefon byl nedostupný. Musela jsem poprosit svého otce, aby mě vzal autem. U na prahu našeho bytu jsem poznala, že je něco špatně.

Všechny manželovy kabáty byly pryč. Botník zel prázdnotou. Vyděšeně jsem s miminkem v náručí prošla celý byt. Nebyla tam jediná Vláďova věc. Slzy se mi hrnuly do očí, protože mi to celé začínalo docházet. Jeho podivné chování v posledních týdnech, i ty pohledy v nemocnici.

Mohlo by Vás zajímat:

Luděk (36): Nerad to přiznávám, ale moje manželka nikdy neměla mít děti

Manžel po sobě zanechal vzkaz

V ložnici mi zanechal vzkaz: „Nezlob se, já prostě nemůžu. Nedokážu to. Odpusť. Vláďa." Vzala jsem do ruky telefon a začala mu volat. Číslo bylo pořád nedostupné. Volala jsem i jeho rodičům a sourozencům. Zkusila jsem to i u něj v práci, ale nikdo o něm nic nevěděl. V jednu chvíli mě napadlo, že to nahlásím na policii. Když jsem si znovu přečetla vzkaz, došlo mi, co se stalo.

Vláďa nás prostě opustil. Přesný důvod neznám a zjevně se ho nikdy nedozvím. Možná dostal strach, možná už to plánoval dlouho. Nevím. Mohu jen polemizovat a vymýšlet si různé teorie. Nechápu, jak nás tady mohl jen tak nechat. Svou dceru, která potřebuje maminku i tatínka. První týdny jsem doufala, že se ukáže. Po roce a půl už vím, že nadobro zmizel. Nevím, co řeknu dceři, až se mě jednou zeptá, kde je táta.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (27): Vím, že manžel potřebuje pomoc, ale sama jeho deprese nezvládnu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.