Facebook
Instagram
Leopold si vždy držel odstup od svých pacientů. Se starší Lydií to ale bylo jiné. Velmi rychle mu přirostla k srdci. Jako kdyby je něco spojovalo. I proto se mu v době její smrti zdál sen, v němž se s ním Lydie přišla rozloučit. Osud mu do cesty přihrál její vnučku, která je dnes jeho manželkou.
Za svou lékařskou praxi jsem zažil hodně. Jak veselé konce, tak ty smutné. Jeden je něco mezi tím. Se starší pacientkou Lydií jsem si utvořil přátelský vztah. Když umírala, přišla se ještě rozloučit. Nikdy předtím se mi nic takového nestalo. Myslím, že na ni nikdy v životě nezapomenu.
Starší pacientka mi přirostla k srdci
Už to sice budou skoro čtyři roky, ale mám pocit, jako kdyby to bylo včera. Když k nám Lydii přivezli, měl jsem den blbec. Nic jsem nestíhal, čekalo mě hodně papírování a do toho pořád zvonil zvonek na našem příjmu. Sloužil jsem s kolegyní Terezou, která také nevěděla, kde jí hlava stojí.
Když nám volali, že přivezli starší ženu na příjem, řekl jsem Tereze, že to vezmu. Na vozíku seděla ustaraná dáma. Při pohledu do jejích smutných očích jsem cítil, jak se ve mně něco zlomilo. Bylo v nich tolik... Lydie byla ze začátku velmi nemluvná. Pořád opakovala jen jedno, že nechce nikomu přidělávat starosti. Měla ošklivě poraněné nohy.
Po celkovém vyšetření se ukázalo, že její zdravotní stav není vůbec dobrý. Měla jak stařeckou cukrovku, tak špatný tlak. Její srdce bilo z posledních sil. Bylo mi jasné, že ji budeme muset hospitalizovat. Týden co týden jsem za ní chodil a zajímal se, jak se jí daří. Postupně se rozmluvila a já zjišťoval, že je mi blízká.
Před smrtí se přišla rozloučit
Vždy jsem se choval profesionálně a od pacientů jsem si držel odstup. S Lydií to bylo jiné. Byl jsem na ni vnitřně napojen. Její přítomnost mi dělala dobře na duši. I když mi skončila pracovní doba, seděl jsem u ní další dvě hodiny. Měla jednu starší knížku a přála si, abych jí z ní četl. I pro mě to bylo velmi uklidňující.
Lydie mi pořád opakovala, jak jsem hodný člověk. A že mě v životě čeká jen to dobré. Chovala se ke mně přátelsky, s úctou a láskou, která mi tolik chyběla. Ležela u nás tři měsíce. Její zdravotní stav se stabilizoval a vypadalo to, že bude propuštěna do domácího léčení. V tu noc, když zemřela, mě přišla navštívit do snu.
Sen se odehrával v nemocnici. Lydie spokojeně ležela v posteli a láskyplně se na mě dívala. „Moc ti za všechno děkuji. Už je mi dobře,“ řekla ve snu a pohladila mě po tváři. Poté si stoupla, došla ladně k oknu a odletěla z něj. Zpoza mraků mi ještě zamávala. Když jsem se vzbudil, hned jsem se podíval, kolik je hodin. Byly dvě hodiny ráno. Už jsem neusnul. Tížil mě divný pocit.
Pacientka mi zde zanechala kus sebe
V nemocnici mě Tereza čekala už ve dveřích. Měla ve tváři smutný výraz. Těžce polkla. „Lydie..." větu ale nedokončila. „Zemřela," doplnil jsem ji. „Jak to víš?" zeptala se udiveně. „Byla za mnou. Vím i čas, kdy umřela," šokoval jsem Terezu a zmínil druhou hodinu ranní. Nahlédl jsem do papírů, bylo to na minutu přesně.
Bylo to těžké loučení. Nikdy mě smrt pacienta nevzala tak jako tahle. Než se její pokoj uklidil, na chvíli jsem se tam posadil. Na posteli zůstal lísteček s nápisem: „Štěstí máš na dosah ruky." Začaly mi téct slzy. Ten den si pro věci staré paní přišla její vnučka Marika. Dnes je mojí manželkou a máme dvě děti. Nejraději ze všeho poslouchám příhody o Lýdii a o tom, jaká vlastně byla. Nikdy na ni nezapomenu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
