Doubravka (30): Manžel je závislý na videohrách. Úplně ignoruje naše děti a mě má jen na to jedno

Libor (38) se od videoher nedokázal odtrhnout už době našeho seznámení. Ale to jsme ještě byli bez dětí, takže jsem tuto jeho zálibu přehlížela. Měla jsem své koníčky, kamarádky a práci. Jenže pak se nám postupně narodily děti - Miluše (6) a Ludvík (4).

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (38): Žena je závislá na internetu. Šokovalo mě, čeho se kvůli tomu jednoho dne dopustila

Život u počítače

Pořád jsem doufala, že se v Liborovi probudí otec, bude se dětem věnovat, hrát si s nimi a tak dále. Sám totiž neměl příliš šťastné dětství, takže teď by si to mohl vynahradit. Ale spletla jsem se. Důvodem byl počítač. Má je dokonce dva. Zapínají se ráno v sedm a vypínají až po půlnoci.

Rve mi srdce, když vidím, že za ním děti chodí pochlubit se obrázkem, nebo něčím novým, co se naučily, a on je odbyde několika slovy: „Hm, hezký...'' Ale ani pořádně nevnímá, co mu říkají. Děti pak se slzami v očích odchází pryč.

Zašlo to dokonce tak daleko, že už ani nevím, kdy jsme si naposled spolu někam vyšli, nebo se doma koukali na televizi, či jen tak mazlili. Náš vztah se točí jen okolo postele, jinak nemá o nic zájem. Tak mi to i řekl. Prý stačí mu „jen to dole" a já u toho můžu klidně koukat na televizi. Nepřijde mi to normální, připadám si jen jako služka a matrace. Když má Libor dovolenou, doma neudělá nic z toho, co by bylo potřeba - vymalovat, přestěhovat, opravit... Všechno dělám já.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (44): Moje závislost je velmi neobvyklá, ale i tak mě málem dostala na dno

Jsem z toho zoufalá

Když přijdu domů z práce, všichni tři sedí a hrají hry. Děti díky tomu sice nezlobí a Libora neotravují. Nejhorší na tom ale je, že je od této zábavy nedokážu odtrhnout. Nechtějí jít ven, raději budou doma s tatínkem. Jsem z toho zoufalá. Kolikrát už jsme se pohádali a já si vyslechla, jaká jsem ženská na hovno a další nepěkná slova. Nebo že má málo sexu. Jenže když jsem zkoušela začít milování častěji, zase to bylo špatně, prý ho otravuji u hraní.

Jakmile se u nás objeví návštěva, sedí nafouklý, moc se s nikým nebaví, a potom mi to vyčte, že mu kvůli tomu uteklo něco ve hře. Tohle ale dělá jen před kamarády. Když totiž přijde na návštěvu někdo z mé rodiny, najednou je to otec a manžel roku a může se přetrhnout.

Nevím jak dál, hlava mi říká odejít, a to samé mi radí i kamarádka. Ale srdce nechce zničit rodinu a vzít dětem otce. A brzdí mě také finance. Zkusila jsem Liborovi říct, že je nemocný a společně vyhledáme pomoc. Jenže to odmítl se slovy, že se mám jít léčit já, protože mám pořád nějaký problém, zatímco on nemá žádný. A tak je to pořád dokola. Obskakuji ho u hraní jako malé dítě, nosím mu jídlo, s námi ke stolu už si ani nesedne. Když jsem navrhla kompromis, aby si hrál jen večer, celý den buď leží v posteli, nebo se válí u televize. Nakonec mi řekne, že když se mi nelíbí hraní, tak bude chodit do hospody. To je to tak těžké pochopit, že chci jeho čas pro rodinu? Jsem opravdu zoufalá a už nevím, jak dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (33): Jsem z manžela na nervy. Je závislý, pořád hraje hry na mobilu, počítači a televizi

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.