Facebook
Instagram
Paní Alžběta dlouho nevěděla, jak naložit se svým životem. Dcera odešla z domova, manžel věcně ležel u televize a v práci ji to také nebavilo. Proto když ji kolegyně jednou zasvětila do tajemství svého životního elánu, neváhala její berličku vyzkoušet.
Z manžela Vaška (50) se stal vyloženě pecivál. Chodil sice do práce, ale to byla jeho jediná životní náplň. Jinak trávil všechen čas u televize. Dokud s námi bydlela dcera Magda, nevadilo mi to. Jenže jak se odstěhovala, můj život ztratil smysl. Nic mě nebavilo, přišla jsem si znuděná.
Prozradila mi svůj recept na spokojenost
Kdo mi v krizi pomáhal, byla kolegyně Růžena. Občas mě někam vytáhla. Oproti mně byla hodně aktivní a já jsem jí tajně záviděla. „Jak to děláš, že máš pořád tolik elánu?“ zeptala jsem se u oběda. „Mám na to tajnou pomůcku. Chodím ke kartářce, aby mi řekla, co mě čeká,“ pronesla tajemně.
Přišlo mi to docela zajímavé. Růžena prý díky tomu znala svou budoucnost, a když ji chtěla změnit, měla možnost. Strčila mi do ruky kartičku s telefonem na kartářku, ke které docházela. „Zkus to, třeba ti také pomůže,“ řekla a mrkla na mě. Uklidila jsem ji do peněženky s myšlenkou, že to není nic pro mě.
Vzpruha v podobě karet
Pár dní mi nicméně Růženin návrh vrtal hlavou, až jsem se rozhodla, že ho zrealizuji. Zavolala jsem kartářce, která mě k mému nemalému překvapení pozvala k sobě už za dva dny. Cítila jsem jisté radostné očekávání. Až když jsem stála u dveří jejího bytu, se mě zhostila nervozita. Nevěděla jsem, na co se vlastně budu ptát. V tu chvíli otevřela a pozvala mě dál.
Byt nevypovídal nic o tom, čemu se jeho majitelka věnuje. Žádné lebky nebo vonné tyčinky. Zavedla mě do pokoje, kde bylo trochu přítmí a tiše hrála hudba. Vzala tarotové karty a nejprve mi vyložila můj dosavadní život. Byla jsem v šoku, protože všechno, co do té chvíle řekla, perfektně sedělo.
Pak přišla řada na moje otázky. Ptala jsem se, co mě čeká v práci, také na Vaška, jestli mě má rád. Hodina utekla velmi rychle. Ženě jsem zaplatila a odešla jsem spokojeně domů. Vyčkala jsem pár dní, zda se vše vyplní. A skutečně, v práci mě dali na oddělení, o kterém jsem snila. Přesně jak to kartářka předpověděla.
Z srabu mě zachránila dcera
Chtěla jsem vědět víc, a tak jsem se s kartářkou znovu spojila. Hned na začátku mě ale upozornila, že výklad karet by neměl probíhat víc než dvakrát za rok. To mě trošku zklamalo. Moc jsem toužila vědět, co se bude dál dít. Tak mi po jistém naléhání sdělila, že si manžel zlomí nohu a bude dlouho doma. I to se stalo.
Já jsem se o něj starala, jak mi práce dovolila. A začal kolotoč. Týden co týden jsem volala kartářce a vynucovala jsem si další schůzky. Odmítla mě. Tvrdila, že víc než dvě sezení po sobě mi neumožní. Našla jsem si tedy na internetu jinou kartářku. A pak další a další, takže každý týden jsem měla sezení u jiné. Přestala jsme žít podle sebe. Žila jsem jen tak, jak mi řekly karty.
Utratila jsem za to neskutečné peníze. Kdo si celého průšvihu všiml a začal ho řešit, byla moje dcera. O ničem jiném jsem totiž nemluvila. Její pomoc přišla za pět minut dvanáct.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
