Facebook
Instagram
To, že se Gábina dozví, že manžela před měsícem vyhodili z práce, díky drahé okurce, tak to by ji v životě nenapadlo. Vzhledem k tomu, že je nouzový stav, už tak měli co dělat, aby všechno utáhli. Nakonec se ukázalo, že všechno špatné je k něčemu dobré. Posuďte sami.
Někdy stačí málo k tomu, aby se člověk pohádal. U nás to zapříčinila zcela obyčejná věc, jako je okurka. Vlastně se dá říct, že nám tak trochu převrátila život.
Museli jsme se uskromnit
Jakmile nastal nouzový stav, věděli jsme s manželem Hynkem (49), že si musíme utáhnout opasky. Já jsem švadlena, takže jsem mohla pracovat z domova. Bohužel zakázky se scvrkly jen na šití roušek. Neměla jsem takový výdělek, na který jsem byla zvyklá. Hynek pracoval ve firmě jako skladník, takže jezdil do práce dál.
Nějaké peníze stranou jsme sice naspořené měli, ale nešlo o závratnou sumu. Je tedy pravdou, že jediné, za co v rámci nouzového stavu utrácíme, je jídlo. Máme k splacení ještě hypotéku a běžné účty. Hynek ale začal být háklivý na každou utracenou korunu. Vždycky, když jsem přijela z nákupu, chtěl vidět účtenku.
Stál s ní v ruce a komentoval každou koupenou položku. Já si na to zvykla, takže mě to nemohlo rozhodit. Dal si tu práci, že začal psát nákupní seznam on. Měl pocit, že nakupuji nesmysly. Chtěla jsem to ctít. Takže když jsem jela na nákup, tak podle jeho seznamu. Všude bylo dopsáno „tu nejlevnější značku“.
Lhal o tom, kam jezdí
Nedávno jsem jela znovu na nákup. Šlo jen o pár položek. Jedna z nich byla okurka. Přál si ke kuřeti okurkový salát. Musím říct, že mě cena okurky překvapila. Kus byl za třicet korun. Při představě, že okurku nedovezu a Hynek nadává, jsem vzala raději dvě.
Večer si Hynek prohlížel účet, a když došel k položce okurky, přišla smršť vzteku. „Můžeš mi říct, proč jsi koupila tak drahou okurku? Teď? Když jsem bez práce?“ hulákal ve strašlivém amoku. Mě trklo jediné. „Bez práce? Vždyť máš práci, ne?“ Hynek se opřel o poličku, protože mu došlo, co právě prozradil. „Vyhodili mě už před měsícem,“ pronesl ukřivděně.
„Proč proboha? A kdy jsi mi to chtěl říct? A kam tedy pořád jezdíš?“ ptala jsem se překvapeně. „Každé ráno vstanu, objíždím fabriky a sklady a ptám se, jestli někoho nehledají.“ Polilo mě horko. Každý máme svůj účet, takže jsem to, že nemá práci, neměla jak zjistit. „Co budeme dělat?“ „O to teď nejde. Teď řešíme, proč jsi koupila tak strašně drahou okurku.“
Nová práce
„O to tady teď teda jde, panáčku. Já to sama celé neutáhnu. Musíš si najít práci a přestat mi lhát,“ vyletěla jsem pro změnu já. Z Hynka pod vlivem vzteku a emocí vypadlo: „Je velmi těžké být vedle tebe ten lepší. Všechno krásně zvládáš. Vyděláváš peníze, nakupuješ, uklízíš. A já? Jsem budižkničemu, který si neudrží ani práci.“
Už jsem svého manžela poznávala. Nešlo o nic jiného než o jeho mužské ego. Chlap má přece živit rodinu, ne? Doma bylo ještě chvíli dusno. I já sama jsem se musela poprat s tím, že mi manžel měsíc denně lhal, že jede do zaměstnání, které neměl. Nicméně, má šikovné ruce, takže se nakonec chytnul jako hodinový manžel. Ukázalo se, že ho to baví víc než nějaký skladník.
Naše manželství nabralo nový směr, protože občas jede k osamělým ženám, které si na něj brousí zuby. On se ale věrně a spokojeně vrací domů. Má k tomu balík peněz a občas v tašce něco dobrého na zub. Zdá se, že všechno špatné je k něčemu dobré.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
