Jitka (58): Můj pradědeček zemřel před padesáti lety. Přesto si našel způsob, jak s námi být dál

Jitka (58): Můj pradědeček zemřel před padesáti lety. Přesto si našel způsob, jak s námi být dál
Zdroj: Unsplash

Jitčin příběh vzbuzuje naději v nás všech. Před více než padesáti lety jí zemřel pradědeček Boris. Na tom by nebylo nic divného, kdyby jejich tajná setkání netrvala dodnes. Boris k nim zvolil sny, ve kterých pravnučku navštěvuje.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 11. 01. 2023 18:00

I když už je tomu víc než padesát let, co dědeček Boris zemřel, stále jsme v kontaktu. Trvalo několik let, než jsem pochopila, že jeho návštěvy nejsou jen pouhými sny. Když se mi narodila dcera, která mi později o pradědečkovi, kterého vlastně ani neznala, vyprávěla, uvěřila jsem, že jeho duše stále přežívá.

Pradědeček mě po smrti navštěvoval ve snech

Když pradědeček umíral, byla jsem pětiletá holka, která z toho neměla rozum. Pamatuji si, jak ležel v postel a byl hodně unavený. Sama nevím proč, ale v hlavě mi utkvěla věta, kterou mi pošeptal. ,,Jednoho dne se vrátím,“ říkal to takovým tónem, jako by tomu vážně věřil. Když umřel, byla jsem příliš malá na to, abych truchlila jako dospělí.

Řadu let jsme bydleli v jeho domě. Vím, že se mi o něm ještě dlouho po smrti zdálo. Navštěvoval mě ve snech. Vypadal spokojeně. Nic nechtěl, jen si se mnou hrál a říkal mi, jak moc mě má rád. Rodiče si moje sny vykládali jako projev smutku.

Sny přestaly v době, kdy jsme se s rodiči z domu odstěhovali. V novém domě už za mnou praděda nechodil. A já na něj přestala myslet tak často. Roky plynuly, já vyrostla a odstěhovala se o další stovku kilometrů dál. Dům, ve kterém praděda roky žil, však zůstal v rodině a bydlel v něm strýc Richard.

Po odstěhování z domu jeho návštěvy ustaly

Já za několik let přivedla na svět Rozárku. Sotva začala pořádně mluvit, často se zmiňovala o staříkovi, který ji navštěvuje ve snech. Přiznám se, že zprvu jsem v tom spojitost s pradědečkem neviděla. To až když jsem se s rodinou vrátila do jeho domu.

Strýc Ríša zemřel, a než aby se dům prodal, šli jsme do něj bydlet my. Pokoj po pradědečkovi jsme předělali a připadl naší dceři. Ta jím byla nadšená. Vždycky ráno mi běžela říct, že za ní dědeček zase byl. ,,Mám tě moc pozdravovat,“ prohlašovala sebejistě. Manžel Tomáš (60) z toho byl trochu v rozpacích a bál se o zdraví našeho dítěte.

Po letech jsme navázali na naše tajná setkání

Já málem také, dokud za mnou děda nepřišel osobně. ,,Bál jsem se, že už se nevrátíš,“ řekl v jednom z prvních snů. ,,Nemohl jsem tě roky najít,“ litoval ztraceného času. Během několika málo měsíců, kdy jsme v domě bydleli, mi došlo, že jeho slova před smrtí byla pravdivá.

I když už jsem dnes sama babičkou a měla bych mít rozum, vím jedno. Pradědečkova duše z tohoto světa ještě neodešla. I dnes, po tolika letech, za mnou stále chodí. Zajímá se o můj život, chrání moji rodinu. Někdy mám pocit, jako by žil. Dcera už je dnes dospělá a stejně jako já věří, že to nejsou jen sny. Jsou to tajemná setkání, která nám říkají, že posmrtný život má mnoho podob.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články