Judita (39): Na nadpřirozené jevy jsem nikdy nevěřila. Oči mi otevřela až nedávná událost

Judita (39): Na nadpřirozené jevy jsem nikdy nevěřila. Oči mi otevřela až nedávná událost
Zdroj: Freepik

Judita měla kamarádku, která věřila na duchy. Klára ji nabádala, aby si něco zjistila o starém domě, než se do něj nastěhuje. Judita se tomu jen smála. Názor změnila ve chvíli, kdy v domě zůstala na týden sama.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 08. 05. 2021 15:00

Když mi kamarádka vyprávěla, že má doma duchy, klepala jsem si na čelo. Myslela jsem si něco o povídačkách a o tom, jak chce na sebe strhnout pozornost.

Kladla mi na srce, ať si o domu něco zjistím

Klára se nikdy nedala a jednou dokonce řekla: ,,Počkej, až se ti někdy něco takového stane. Budeš mluvit jinak.“ ,,Mně se nikdy nic takového nestane, protože duchové neexistují. To si pamatuj,“ vysmála jsem se jí. Zatímco ona sháněla někoho, kdo jí vysvětí dům, my s manželem jsme akorát prodávali byt a stěhovali se do velkého baráku.

Klára mi radila: ,,Měla by sis o tom domě něco zjistit. Je starý a určitě bude mít svoji minulost. Nech si aspoň tentokrát poradit,“ prosila mě. ,,Dej s tím už pokoj. Duchové jsou jen v pohádkách a my v žádné nežijeme,“ uzemnila jsem ji. Už mi z těch jejích nesmyslných řečí šla hlava kolem.

Byla tím tak posedlá, až jsem se rozhodla, že se s ní přestanu bavit. A doufala jsem, že si v okolí domu najdu novou kamarádku, ideálně s racionálním uvažováním. V domě jsme se zabydleli rychle. Před námi tam žilo několik rodin, ale podle katastru vždy jen krátkou dobu. Neřešila jsem to. Co je mi do cizích lidí.

U dveří klečela nějaká stařena

Nám se v domě bydlelo pěkně. Žádné nevysvětlitelné jevy se tam neděly. Já se vždy jen pousmála, když jsem si vzpomněla na Kláru a její strašení. Nedávno jsem ale změnila názor. Manžel Vilém (45) odletěl na týden na služební cestu a já zůstala v domě sama. Vzhledem k tomu, že ráda ponocuji, ani toho večera to nebylo jinak.

Seděla jsem u televize do jedné ráno. Když už mi padaly oči, rozhodla jsem se, že je čas jít spát. Zvedla jsem se z křesla, ale hned se zase prudce posadila. U dveří do obýváku klečela nějaká stařena a upřeným pohledem mě sledovala. Ruce měla zkřížené na prsou. Podle vrásčité tváře jí mohlo být klidně sto let. Seděla jsem vystrašeně v křesle a doufala, že je to jen zlý sen.

Žena se pak velmi těžce zvedla a otočila se ke mně zády. Plouživým krokem odcházela směrem do pokoje. K smrti vystrašená  jsem seděla v křesle skoro až do rána. Nesebrala jsem odvahu, abych se šla podívat do ložnice. Celý den jsem nemyslela na nic jiného.

Začala jsem věřit na duchy

Vilém se měl vracet za dva dny. Já si musela přiznat, že se v domě bojím. Následující večer jsem šla spát už v devět. Vzbudil mě nepříjemný zvuk. Znělo to, jako by někdo vzlykal. Bylo to tak srdcervoucí, že mi z toho běhal mráz po zádech. Ani tentokrát jsem se nedokázala pohnout a čekala jsem, kdy to přejde.

Ráno jsem narazila na zvláštní věc. V obýváku, kde předtím žena klečela, ležel mokrý kapesník. Potlačila jsem svoje ego a ihned zavolala Kláře. Vše jsem jí dopodrobna popsala. Usoudila, že půjde o ducha. Jenže tentokrát jsem se nesmála. Poslala ke mně ještě ten den kněze, který náš dům vysvětil.

Vilémovi jsem to raději ani neřekla, protože by mi nevěřil. Stejně jako já kdysi Kláře, že něco takového existuje. Té jsem se za vše omluvila. Už chápu, proč v tom domě nikdo nevydržel.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články