Facebook
Instagram
Pan Karel doufal, že jeho syn bude po něm. Když se ukázalo, že má úplně jinou povahu, dost ho to mrzelo. Ale na druhou stranu ho kvůli tomu nikdy nepřestal mít rád.
Mému synovi Lukášovi je dvacet sedm let. Máme spolu krásný vztah, mám ho velmi rád a vím jistě, že on mě taky. Přesto je pravda, že mě na něm něco mrzí. Je úplně jiný než já. Rozhodně se nepotatil.
Mám rád akci
Jsem akční a cílevědomý člověk, tvrdě si jdu za svým. Nejsem žádný lenoch, který si libuje v pohodlí. Rád jezdím každý víkend na výlety, na sportovní akce, a tak jsem neustále v jednom kole. Málokdy mám čas si vydechnout, ale mně to takto vyhovuje.
Připadám si, že díky tomu svůj život nepromarňuji. Všechno prožívám na sto dvacet procent a nehodlám s tím jen tak přestat. Podobně se chovám i v práci. Jsem ochotný se neustále učit něčemu novému a mám rád výzvy a zkoušky. Moje manželka Alena (56) to má stejně. Ale náš Lukáš jako by snad ani nebyl náš.
Syn nemá povahu po nás
Už když byl malý kluk, zjistil jsem, že je jiný. Nebyl moc akční, byl spíše klidný. A když mu něco nešlo, nepokoušel se to zlomit, raději toho zanechal. Naučit ho jezdit na lyžích nebo kole bylo opravdu náročné, protože jakmile párkrát spadl a zjistil, že tomu musí věnovat nějaké úsilí, raději s tím přestal.
Doufal jsem, že se to věkem zlomí, ale Lukáš je pořád stejný. Vysokou školu dodělal jen proto, že jsme na něj s manželkou docela dost tlačili. Nechtěl jsem, aby z něj vyrostl flákač. A tak jsem mu řekl, že nebudeme jeho sponzoři. Pokud chce bydlet u nás, musí si najít práci. Místo toho, aby si našel něco ve svém oboru, raději sáhl po tom nejjednodušším řešení.
Můj syn nemá vysoké cíle
Vzal práci, kterou dělal při studiu jen jako brigádu. Dělá na plný úvazek prodavače v obchodě se sportovním vybavením. Nemá tam žádnou šanci na kariérní postup, nedej bože nějaké další vzdělávání. Tato práce je pro něj prostě jen jednoduchá. Odpracuje si svoji směnu, má zase volno a nic nemusí řešit. Když mu nepřijdou zákazníci, má leháro.
Lukáš prostě v životě nemá vyšší cíle. Dělá jen to, co je pro něj snadné a nemusí se u toho moc nadřít. Je mi to moc líto, ale je mi jasné, že se jen tak nezmění. Musím se prostě naučit s tím žít. Přeci jen to je můj syn a já ho mám moc rád. Bez ohledu na to, jakou cestu si v životě vybral.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
