Pavlína (55): S mamkou jsme si volaly každý den, i kdyby trakaře padaly. Její smrtí to neskončilo

S mamkou jsme měly zvyk, že jsme si každý den v šest hodin večer volaly. Byla vždycky přesná jako hodinky. Za ty roky nikdy nezapomněla. Když zemřela, bylo mi smutno také kvůli tomu, že už mi nikdy nezavolá. Jak se ukázalo, mýlila jsem se.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (34): Dodnes nechápu, jak je to možné, ale telefonát od mrtvého otce mi zachránil život

S mamkou jsme si volaly každý večer v šest hodin

Moje maminka byla stará škola, dlouho odmítala vlastnit mobilní telefon. Jen tak tak jsem ji přemluvila, aby měla alespoň jednoduchý tlačítkový. Chvíli trvalo, než si na něj zvykla a naučila se s ním pracovat. Když pochopila, že je díky němu vážně mobilní a může mi volat odkudkoliv na světě, byla nakonec ráda.

Díky tomu jsme si mohly pravidelně volat. Vždycky přesně v šest hodin večer mi zazvonil mobilní telefon a na druhém konci byla mamka. Povyprávěly jsme si, jaký jsme měly den, co jsme dělaly, kdo nás naštval.

Náš železný zvyk v podobě večerního telefonátu byl součástí mého dne, stejně jako to, že si ráno vyčistím zuby. Manžel se tomu smál, protože mu to přišlo praštěné. Mě naopak. Byla to jistá forma hry a hlavně, přes vzdálenost, která nás dělila, bylo skvělé slyšet mamku každý den.

Mohlo by Vás zajímat:

Květoslava (56): Na ten zvláštní telefonát nikdy nezapomenu. Pomohl mi smířit se s kamarádčinou smrtí

Mamka se chystala navždy odejít

Možná to bude znít neuvěřitelně, ale za ty dlouhé roky se nikdy nestalo, že bychom náš telefonát vynechaly. Ať už jsem byla v Chorvatsku, nebo mamka v lázních, vždycky jsme si volaly na minutu přesně.

Před několika lety ale mamka vážně onemocněla. Musela být často v nemocnici a já se bála nejhoršího. Seběhlo se u ní několik zdravotních komplikací a ty bohužel nevěštily nic dobrého. Pár dní před tím, než navždy vydechla, se mi předem chtěla omluvit. „Mrzí mě, že až odejdu, skončí ty naše hovory," povzdechla si.

„Ani nevíš, jak mě to ty roky bavilo," řekla a pohladila mě. Než jsem stihla cokoliv říct, maminka pokračovala: „Třeba půjde zavolat i odtamtud..." A pak se odmlčela. „Tím se netrap, mami. Hlavně teď odpočívej," konejšila jsem ji a snažila se zakrýt slzy v očích. Je skoro až úsměvné, že i v den, kdy umřela, mi skutečně ještě naposledy v šest večer zavolala.

Mohlo by Vás zajímat:

Marieta (41): Řekla jsem mamce před smrtí něco moc ošklivého. Mé výčitky svědomí utišil až vzkaz ze záhrobí

Mamka mi zavolala z onoho světa

Hovor vedla tak, že jsem pochopila, že je to naposledy, co se slyšíme. Chtěla jsem za ní druhý den jet, ale už jsem to nestihla. Mamka během noci zemřela. Kdo jste zažil smrt blízkého člověka, tak víte, jaká je to bolest. Mimo to, že jsem byla velmi smutná, tak mě mrzel i fakt, že už mi v šest hodin večer nikdy nezazvoní telefon.

Na první výročí maminčiny smrti jsem seděla doma v křesle s její fotkou na hrudi. Plakala jsem. Přesně v šest hodin mě z truchlení vytrhlo zvonění telefonu. Na malou setinu vteřiny mě napadlo, že by to mohla být mamka. Pak mi došlo, že to není možné. Na displeji telefonu nebylo žádné číslo. „Haló? " ozvala jsem se nesměle.

„Pájo, chci ti jen říct, že tě mám ráda," zazněl matčin hlas. „Mami? Jsi to ty!" vytřeštila jsem oči. Na druhé straně bylo ticho. „Já tebe taky..." špitla jsem tiše. Poté hovor vypadl. I když byl telefon nabitý, v tu chvíli se vypnul. Dala jsem ho do nabíječky a skutečně ukazoval, že je vybitý. Hlas své matky poznám. Byla to ona. Už se to sice nikdy neopakovalo, ale vím, že to byla ona. Už jenom ta symbolika prvního výročí její smrti a času, ve kterém volala...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (35): Natolik jsem toužila mít zesnulou dceru doma, že jsem ignorovala i její úpěnlivou prosbu ze záhrobí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.