Zbyšek (27): Při večerním rybaření jsem zahlédl děsivého tvora. Jeho nelidské chroptění mi dodnes nedá spát

V podstatě jsem realista a agnostik, na co si nesáhnu nebo co nevidím na vlastní oči, tomu nevěřím. Někdy ale jisté zážitky donutí člověka jeho postoj změnit nebo minimálně přehodnotit.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (24): Už věřím na duchy. Může za to zkrvavená postava, kterou jsem zahlédla v lese u Mukařova

Děs během večerního rybaření

Stalo se mi to před třemi lety na jedné přehradě. Byl konec léta, chatařská zátoka komplet vylidněná. Já seděl večer na rybách. Bylo pod mrakem a blížila se desátá hodina. Najednou se na protějším břehu začalo ve stráni něco pohybovat. Větší pozornost jsem tomu začal věnovat, až když se to přiblížilo.

Dalo by se to popsat jako něco, co se velmi rychle valí lesem a hlučně to funí. Na tom by nebylo nic zvláštního. Díky tomu, že mám okolí velmi dobře zmapované, mi ale něco nesedělo. V tom místě je prudký svah, který téměř nutí k chůzi po čtyřech plus hustý les s velkým polomem a křovinami. Sem tam vyčnívá holý kus skály.

Prakticky tam nejde ujít rovně ani pět metrů. Jenže ta věc se pohybovala velmi rychle bez jediného zaváhání, a navíc nadměrně hlučně. Jak jsem předeslal, místo důkladně znám. Vzdálenosti, akustiku zátoky, terén. Je tedy zcela vyloučeno, aby se to něco pohybovalo tak, jak se pohybovalo. Absolutně se to neslučovalo s terénem.

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (39): V noci se ozvalo známé cvakání propisky. V tu chvíli jsem věděl, že táta splnil slib

Dostal jsem nebývalý strach

Po chvíli se to začalo pohybovat rovnoběžně s břehem směrem ke konci zátoky, tedy ke mně. To už jsem dostal strach. Zhasl jsem čelní svítilnu, stáhl z vody svítící splávek a uhasil svíčky. V absolutní tmě a tichu jsem seděl s loveckým nožem v jedné ruce a třiceticentimetrovým ocelovým hrotem ze stojanu na pruty v ruce druhé. Naslouchal jsem, jak se to něco nekompromisně blíží ke mně.

Na ryby večer chodím rád. V noci se v lese přirozeně bojím, asi jako každý, což mi ovšem nebrání v tom tam chodit. Ale tentokrát jsem měl opravdu nahnáno. Seděl jsem bez hnutí, neviděl si v té tmě na konec ruky a snažil se zachovat klid. Občas se mi to i povedlo. Snažil jsem se racionálně vyhodnotit zvuky, ale pak mě vždy zachvátila panika, protože nic, co jsem znal, to být nemohlo. Šlo to nezvykle rychle.

Neustále pod tím praskaly větve a nechutně to funělo a chrčelo. Když to obešlo zátoku, naštěstí to pokračovalo rovně do lesa, a ne ke mně. Čekal jsem, až to přestanu slyšet, což vzhledem k rachotu, který to dělalo, trvalo snad pět minut. Naházel jsem věci do batohu a zdrhal do chaty.

Mohlo by Vás zajímat:

Lea (42): V lese nás s kamarádkou pronásledovalo neznámé stvoření. Málem jsme přišly o život

Vím jistě, že šlo o něco nelidského

Škoda, že jsem neměl druhý den nervy se jít podívat na stopy. V opuštěné zátoce po takovém zážitku se mi samotnému do lesa opravdu jít nechtělo. K tomu mám ještě jeden zážitek, který se k tomu může vázat, ale také nemusí. Táž chata, táž vylidněná zátoka, akorát o pár dnů dřív. Já, přítelkyně a sedmdesátikilový rotvajler. Ve tři ráno nás budí zběsilý štěkot jinak klidného psa uvázaného před chatou.

Přítelkyně mě vyslala na obhlídku, tak jsem v trenkách a s největším kuchyňským nožem v ruce uklidňoval „pejska“ a hleděl do tmy. Obešel jsem chatu, nic jsem (naštěstí) nenašel, a tak jsme šli spát. Pes ještě chvíli nervózně štěkal, no nebyl si jistý sám sebou. Já vím, mohl to být zajíc, srna, cokoliv, ale vím, že stát se to po té první příhodě, tak z té chaty v noci určitě nevylezu.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (33): Vzal jsem dceru do lesa a děsil ji, že pokud nepůjde, vezmou si ji čerti. V lese jsme potkali něco, co vylekalo i mě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.