Petra (29): Dala jsem synovi svoje příjmení. Dokud si mě partner nevezme, nezměním to

Nikdy jsme nepochopila, proč dítě musí mít automaticky příjmení po otci. Matka ho devět měsíců nosí, musí ho porodit, vytrpět ty strašné bolesti... A nakonec je to otec, kdo několik dní slaví a dítě nese jeho jméno. Štvalo mě, jak je to u nás nastavené.

Mohlo by Vás zajímat:

Velký horoskop lásky na rok 2022: Koho čeká svatba, kdo založí rodinu a komu krachne vztah?

Toužila jsem po svatbě, přítel to měl jinak

Když jsem se s Markem seznámila, byl do ženění celý divý. To se však později změnilo. Možná našimi hádkami, možná tím, že jsme se několikrát rozešli. Najednou to nebyla aktuální otázka. Když jsem ale otěhotněla, ten prsten jsem čekala. "Porodím mu dítě, co by mělo být víc?" říkala jsem kamarádce Jiřce.

Ale Marek se k ničemu neměl. Tak jsem mu tu myšlenku neustále podsouvala. "Budu pro našeho Viléma chodit do školky a co? Ani mi ho nedají," rozčilovala jsem se. "To jsou zase řeči. Svatba je závazek," protáčel Marek oči. "A dítě jako není?" vykřikla jsem. "Dej mi s tím už pokoj. Zase akorát děláš dusno," vyjel na mě a zavřel za sebou dveře do ložnice. Nechápala jsem, proč důležitost celé situace úplně ignoruje.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (29): Přítel mě požádal o ruku, až pak jsme seznámili rodinu. Byla to hrůza, svatba se ruší

Kamarádka mi vnukla nápad, který se mi okamžitě zalíbil

"Tak si pojmenuj Viléma po sobě a bude, no a co?" smála se Jiřka. "Počkej, to není špatnej nápad," zamyslela jsem se. Do té doby mě to vlastně ani nenapadlo. "Co blbneš, Péťo. Každý chlap chce syna, tohle ti nikdy nedovolí," kroutila hlavou. "A to se ho mám jako ptát? Snad jsme u toho byli dva, ne? Mám stejná práva jako otec. Nejsem jenom chodící inkubátor," začala jsem se rozčilovat.

Když jsem to Markovi řekla, šíleně vyváděl. Neměl ale šanci. Když jsem s ním šla na matriku, úřednice nám podávala papíry a ptala se, jaké příjmení bude naše dítě užívat. Pohádali jsme se před ní tak, že se otáčel celý úřad. Ale nakonec to Marek podepsal. "Zřejmě ti jde víc o kus papíru než o vlastní dítě," řekl a vystřelil ze dveří jako namydlený blesk.

Mně na tom ale nezáleží. Dokud si mě nevezme, bude se Vilém jmenovat po mně. Ať si okusí, jaké to je. Proč by vlastně dítě mělo mít příjmení po otci? Je to tak nefér vůči matkám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (32): Vydala jsem se ke kartářce, aby mi pomohla najít lásku. A ona to opravdu dokázala!

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.