Renata (59): Vedu dva zcela rozdílné životy. Zatímco v práci jsem šťastná, doma trpím

Renata (59): Vedu dva zcela rozdílné životy. Zatímco v práci jsem šťastná, doma trpím
Zdroj: Freepik

Když Renatu přijali jako účetní do malé firmičky, hned věděla, že se jí tam bude líbit. A také, že ano. Brzy se skamarádila s jedním kolegou. Zatímco v práci je po lidské i profesní stránce šťastná, o jejím manželství se bohužel totéž říct nedá.

Natálie Volfová
Natálie Volfová 27. 07. 2021 13:00

Do současné práce jsem nastoupila před deseti lety. Je to malá firmička s pár zaměstnanci. Už při pohovoru se mi tam moc líbilo. Všichni se mi zdáli tak strašně milí! Celou dobu jsem se modlila, aby mě přijali, jinou práci bych snad ani nechtěla.

Získala jsem místo snů

Evidentně jsem na ně také udělala dobrý dojem, protože jsem místo dostala. Kolektiv je u nás naprosto skvělý, především si rozumím s jedním kolegou. Nastoupil asi o dva roky později než já, ale jsme v podobném věku a přijde mi, jako bychom byli spřízněné duše.

Není to tak, že bych se do něj zamilovala, to v žádném případě. Na lásku už jsem moc stará, ale moc si rozumíme jako kamarádi. Máme stejný smysl pro humor, zajímají nás podobné věci a celkově jsme naladěni na stejnou notu.

Začalo mi to skřípat doma

V době, kdy se mi v práci začalo tak dařit, se doma všechno pokazilo. S manželem Otou (59) žijeme přes třicet let, vychovali jsme dvě děti, ale už to není jako dřív. Myslím si, že za to může odchod dětí z domu. Manžel to velmi těžce nesl, ale místo toho, aby si našel nějaký koníček, uzavřel se do sebe.

Jediné, co dělá, je, že chodí do práce, ze které přijde, otevře si pivo a zalehne k televizi. Tolik se nepodobá muži, kterého jsem si vzala. Častokrát jsem to zkoušela změnit, ale všechny moje snahy přišly vniveč. Nějaký čas jsem třeba manžela lákala ven. „Nepůjdeš se mnou na procházku?“ ptala jsem se ho. Nebo jsem se ho snažila vytáhnout do společnosti. „Kamarádi nás dnes pozvali na bowling. Pojď, uvidíš, že si to moc užiješ,“ zkoušela jsem. Na všechno mi ale odpověděl jednoznačné ne.

S kolegou si rozumím víc než s manželem

Po nějaké době jsem svoji snahu vzdala a nad manželem zlomila hůl. Když je to takový paličák, nemá smysl ho měnit. Z domova se stalo místo, kam se chodím jenom vyspat, a každá chvíle, kterou tam musím strávit, je pro mě utrpením.

Naše manželství se změnilo v peklo, už spolu vůbec nemluvíme, proto je pro mě požehnáním chodit do práce a potkávat tam lidi, kteří mají zájem se se mnou bavit. Můj kolega o mém trápení ví a vždycky říká: „Buď ráda, že máš aspoň tu práci a hlavně mě. Vždyť víš, že za mnou můžeš kdykoliv s čímkoliv přijít a já ti pomůžu.“ Jsem za něj tak moc vděčná! Vůbec nevím, co bych si bez něj počala.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články