
Lenka si zcela neplánovaně sedla do kavárny v neznámé části města. Z hovoru dvou mladých žen zjistila krutou pravdu o svém manželovi. Rozhodla se okamžitě jednat, a to jak proti němu, tak proti jeho milence.
Chtěla jsem si jen v klidu dát kávu a dort v příjemné kavárně, ale náhodný rozhovor dvou neznámých dívek mi změnil život. Brzy jsem pochopila, že mluví o mně a mém muži. Nenechala jsem to jen tak, ani v kavárně, ani později doma.
Obyčejná cesta do kavárny se změnila v šok
Věřím, že nic se neděje náhodou. Jinak si nedokážu vysvětlit, co se mi přihodilo během jedné běžné návštěvy kavárny. Bylo to snad poprvé, co jsem si šla jen tak sama sednout na zákusek. Navíc to bylo ve čtvrti, kam normálně vůbec nejezdím. Potřebovala jsem si tam jen vyřídit jednu věc a cestou na tramvaj jsem objevila tenhle útulný podnik.
Měla jsem chuť na sladké a představa kávy a dortu mě zlákala. Řekla jsem si, že si udělám malou radost. Chvíli po mně do kavárny vešla mladá slečna a hned se dala do řeči s baristkou. „Tak co, jak to pokračuje s tím tvým ženatým objevem?“ zeptala se jí kamarádka za pultem. „Už je jen krůček od toho, aby opustil manželku. Prý je s ní nuda a v ložnici je to úplná tragédie,“ chichotaly se obě. V duchu jsem se nad tím pousmála i já.
Připadalo mi to jako scéna z nějakého seriálu, klasický příběh o nevěře. Ale pak to začalo být zajímavé. Ty dvě se začaly bavit o tom, jaké auto ten ženatý milenec má. Shodou okolností stejné, jaké vlastní můj manžel. Pak mi ale málem zaskočilo, protože padla zmínka o našem psovi!
Seděla jsem u zákusku jako přikovaná
To přece nemůže být pravda, že by ta holka měla pletky zrovna s mým Petrem. Hned jsem se ale uklidnila, pes jménem Baryk asi nebude jediný na světě. „Je takový pozorný, miluje dlouhé předehry,“ rozplývala se slečna.
Tahle věta mě na okamžik uklidnila, protože můj muž předehry spíše odbýval. Pohodlně jsem se opřela a upila ze svého cappuccina. Pak mi ale blesklo hlavou, že s mladší milenkou může být všechno docela jinak. V tu chvíli jsem skoro vyprskla kávu, protože slečna promluvila přímo o mně: „Představ si, že ta jeho stará si teď začala dělat kurz keramiky a myslí si, bůhvíjaká není umělkyně. A k tomu ten její příšerný řidičák, měla by radši zůstat u hlíny.“
Na to, že si dělám řidičák v pozdějším věku, jsem byla docela pyšná, i když mi to dělalo problémy. A co se týče keramiky, je to můj nový koníček, kterému jsem zcela propadla. Tohle už nemohla být náhoda! Nějaká vyšší moc mě sem musela zavést, abych si to vyslechla. Slyšela jsem dost. Zvedla jsem se a zamířila rovnou k nim.
Když už jsem to musela vyslechnout, bránila jsem se
Chtěla jsem tu slečnu za ta slova potrestat. Přesně jsem nevěděla, co jí řeknu, ale slova se mi drala na jazyk sama. „Tak poslouchejte, slečno, ten můj Petr o vás zase doma vykládá, jaká jste naivní husička, co mu skočila na každé slovo. Prý vás má jen na povyražení, protože nic víc v hlavě nemáte. Nemyslete si, že by kvůli takové chudince opouštěl rodinu. Tady máte na kafe,“ dodala jsem směrem k šokované baristce a s prásknutím dveří odešla.
Chuť dortu mi na jazyku zhořkla a cestou domů jsem přemýšlela, co udělám s manželem. Ten se nakonec k ničemu nezapíral a vše přiznal. Včetně toho, že odcházet od rodiny nikdy neplánoval. Teď je ale jen na mně, jestli ho nevyhodím já.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




