Lubomíra (23): Znala jsem jen naši zahradu a oblečení mi šila mamka. Na střední pak přišla tvrdá srážka s realitou

Až do 15 let mi na životním stylu naší rodiny nepřišlo nic zvláštního. Po návratu z práce a školy jsme trávili čas na zahradě. Rodiče s námi hráli deskové hry, povídali jsme si nebo jsme s rodiči pleli záhonky.

Mohlo by Vás zajímat:

Johana (21): Rodiče mě nenaučili plavat ani jezdit na kole. Když jsem potkala svého prvního kluka, čekal mě pěkný trapas

Měla jsem krásné dětství, ale něco mi chybělo

Mamka byla vášnivá švadlena, a tak jsme se sestrou nosily výhradně oblečení její výroby. Do určitého věku jsem to nevnímala a neřešila, ale když jsem nastoupila na střední školu, uvědomila jsem si, jak divně chodím oblékaná. Mamka šila oblečení sobě i taťkovi. Většinou z jedné látky našila trička nebo kraťasy nám všem. A když látka nezbyla, ušila rukávy z látky jiné.

I potraviny jsme měli většinou vlastní výroby. Sklep u nás praskal ve švech zavařeninami. Dělali jsme si všichni z mamky legraci, že snad zavařuje i šišky. Skoro nic jsme nekupovali. I kečup jsme měli vlastní.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (35): Rodiče měli jasnou představu o mé budoucnosti. Když jsem se nechala vyhodit z gymplu, zatrhli mi vysokou

Připadala jsem si jako z jiného světa

A pak jsem nastoupila na střední do jiného města. Každý den jsem tam jezdila autobusem a všímala si, jak se odlišuji od ostatních. Všichni měli moderní oblečení, jen já vypadala jako klaun.

A ten největší rozdíl jsem pocítila hned na začátku školního roku. Spolužáci se bavili, kde strávili prázdniny, a řeč padla i na dovolené. "Budete se mi smát. Nikdy jsem nebyla na dovolené," řekla jsem. Rozhovor plynul a já zjistila, že neznám naše hory ani města.

Se školou jsme jeli na výlet do Prahy. Byla jsem poprvé v hlavním městě. Na Karlově mostě jsem se rozbrečela. Uvědomila jsem si, jak moc jsem odtržená od reality. Všichni spolužáci měli rozhled a uměli se pohybovat v metru, znali názvy významných budov a já jen zírala a bála se vstoupit i na eskalátor.

Mohlo by Vás zajímat:

Valentýna (24): Táta řekl, že jsem valentýnská nehoda. Nebýt mě, rodiče by se nikdy nevzali

Chci žít jinak a poznávat krásy světa

Najednou jsem věděla, že mi už naše zahrada k životu nestačí. Už mi nestačí rodiče. Chci zážitky s kamarády. Věděla jsem, že se musím vrhnout do života a poznávat. O tom mě přesvědčil zážitek z oslavy narozenin jedné spolužačky. Pořádala ji v herně, kde jsme měli možnost vyzkoušet bowling a jako občerstvení se podávaly obalovaná kuřecí křidélka.

To, že jsem viděla bowlingovou kouli poprvé, mé spolužáky nepřekvapilo. Ale to, že jsem si zlomila zub o kost při zakousnutí do kuřecího křidélka, to už bylo moc. Brečela jsem: "Jsem zoufalá, nesmějte se mi, já nikdy nejedla nic kupovaného. Neznám pikantní křidélka."

Spolužáky jsem měla bezvadné. Dohodli se, že mě musí trochu zaškolit. Naplánovali jsme na léto výlet k moři s cestovní kanceláří. Všichni budeme chodit na brigády a v létě to rozjedeme. A tím začala moje cesta za poznáním.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (17): Rodiče našli moje novoroční předsevzetí. Jedno z nich je vytočilo doruda