Facebook
Instagram
Luboš si s partnerkou Danou koupili na hypotéku drahý byt v okrajové čtvrti většího města. Jenže ani ne za dva roky si soused přes cestu pořídil padesát slepic a obyvatelé domu místo svěžího vánku z blízkého lesoparku cítí jen zápach hospodářských zvířat.
"Tak, lásko, to bude náš byt. Jsem jím nadšený. Sluncem zalité místnosti a ta terasa! To je sen. Tady se nám bude krásně žít," políbil jsem Danu na tvář. Ani jsem nedoufal, že se nám podaří najít byt, který se bude přibližovat našim představám.
Šetřili jsme na vysněný byt s velkou terasou
Já i Dana jsme už při seznámení přesně věděli, co od života chceme. Oba jsme byli ochotní tvrdě pracovat, abychom se měli dobře. Chtěli jsme hezký byt s velkou terasou, kam se vejdou lehátka, stůl se židlemi a plynový gril. Právě ta byla podmínkou, to bylo naše vysněné bydlení, kam jsme si časem chtěli pořídit psa a za pár let i děti. Na tomto jsme se shodli už na první schůzce, která se konala před šesti lety.
Po roce randění jsme si pronajali garsonku a šetřili peníze na akontaci k hypotéce. Dřeli jsme v práci, omezili jsme výdaje za blbosti, jako byly večeře v restauraci a kino. Radši jsme si uvařili doma za poloviční cenu a pustili si film na notebooku. Jediné, co jsme si dopřávali, bylo cestování. Vždy jsme jeli tam, kam byla zrovna levná letenka. Tato strategie nás zavedla na zajímavá místa, kam by nás jinak nenapadlo jet.
Pobyt na terase nám znepříjemnil bezohledný soused
Prošli jsme desítky bytů a nelíbil se nám ani jeden. Buď byl na špatném místě nebo vybydlený a mnohdy se rozcházely naše představy o velikosti terasy. Realitní makléř se nám snažil vnutit byt s terasou o velikosti deseti metrů čtverečných. "Tak oželíte lehátka, ale malý stolek a dvě židle se vám sem vejdou. Co vy na to? Plácneme si?" šokoval nás. Vysvětlili jsme mu, že pokud se hodláme finančně zavázat po zbytek života, tak slovo kompromis není v našem slovníku.
A náš nekompromisní přístup se nám vyplatil. Sen se stal realitou a náš byt jsme objevili v okrajové čtvrti blízko lesoparku. Terasa byla otočená na západ s výhledem do zeleně. Byt měl čtyři místnosti, a jelikož se nacházel v posledním patře, svítilo tam slunce. Obývák disponoval kuchyňským koutem, ze kterého vedlo francouzské okno na terasu. Po necelých pěti minutách jsme se na sebe s Danou podívali a měli jsme jasno. To je náš byt!
Dva roky se nám v něm žilo božsky. Až do okamžiku, kdy si nerudný soused přes spojovací cestu pořídil padesát slepic. Kdyby se o ně staral, tak by se možná z jeho pozemku nelinul tak strašný puch, ale on těm slepicím nikdy nevykydá ani hnůj z kotce. A slepice žijí na větší a větší hromadě výkalů.
Začínáme uvažovat, že se vysněného bytu zbavíme
Náš byt milujeme. Vybavili jsme si ho krásným nábytkem, máme psa a mysleli jsme si, že se začneme snažit o miminko. Nepřijatelná situace ohledně zápachu nám do našich plánů hodila vidle. Dokonce už jsme se s Danou bavili nad možností, že byt prodáme. Neradi, ale je to jedno z možných řešení. Nikdo nám ale nezaručí, že v dalším bytě časem nevyvstane jiný problém.
Řešili jsme situaci na schůzi bytového družstva a kupodivu se rozdělili na dvě skupiny. My s okny směrem k sousedovi jsme pro, aby se situace začala řešit. Ostatní, například s malými dětmi, jsou tolerantní. Připouští, že slepice jsou cítit, ale nevadí jim natolik, aby požadovali jejich likvidaci. Dokonce věší sousedovi na plot zbytky pro drůbež. Nevrlý soused odmítá jakoukoliv debatu, kterou jsem se snažil v minulosti s ním vést. Dokonce mi prozradil, že zvažuje koupi prasete. Jsme s Danou znechucení. Ležíme na terase a dýcháme slepičince místo svěžího vánku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
