
Lucie si před dvěma lety zlomila nohu. Nepodcenila rehabilitaci, a tak má dnes jen nepatrné omezení hybnosti. Jenže před časem zjistila, že změny počasí jí způsobují nesnesitelné bolesti nohy.
Na ten osudný den nikdy nezapomenu. Šla jsem se psem na procházku do lesa. Tam jsem uklouzla a bylo to. Seděla jsem na zemi a pod sebou jsem měla divně zkroucenou nohu.
Bolest, kterou si budu pamatovat dlouho
Naštěstí jsem u sebe měla mobil a zavolala jsem si pomoc. Přijel pro mě manžel. Bohužel se do lesa autem nedostal, a tak mě musel vynést. Trvalo to dlouho, protože mě noha bolela, a musel si dávat pauzy.
Pak jsme zavolali záchrannou službu. Poležela jsem si v nemocnici a absolvovala operaci. Měla jsem nejen zlomenou holenní kost, ale poškozené i měkké tkáně. Kost i šlachy mi operativně spravili. Pak jsem si poležela pět týdnů v posteli se sádrou a nohou nahoře.
O děti se staral manžel a musím říct, že vše zvládl levou zadní. Dokonce jsem měla každý den teplou večeři servírovanou do postele. Často u mě v posteli ležely děti a já jim četla pohádky. Na nuceném pobytu v posteli jsem si našla i to dobré. Začala jsem vnímat věci, které jsem předtím neviděla. Třeba to, jak skvělou a fungující rodinu mám.
Nic jsem nezanedbala, přesto trpím
Poctivě jsem chodila na rehabilitace, i doma jsem si sama nohu procvičovala a vyplatilo se. Mám minimální omezení. Nastoupila jsem zpět do zaměstnání, jen jsem musela vyměnit vysoké podpatky za pohodlnou obuv. Dávala jsem si záležet na tom, abych každý den šla alespoň tři kilometry pěšky. Noze to prospívalo.
Jenže v zimě se začaly objevovat zdravotní komplikace. Mráz mi nedělal dobře. Jak teploty klesly pod nulu, noha mě bolela jako čert. Škubalo mi v ní a cítila jsem divnou tupou bolest. Nepomohlo ani cvičení, ani noha ve zvednuté poloze. Co mi maličko ulevilo, byly hřejivé náplasti. Kdybych tušila, že to nejhorší mě teprve čeká...
Nestabilní počasí mi způsobuje bolest
Jakmile se objeví bouřky a změny tlaku, noha mě pořádně potrápí. Někdy jsem měla bolesti tak silné, že jsem si dokonce vzala i dovolenou. Celý den jsem brala prášky proti bolesti, ležela s nohou nahoře a litovala se. Připadám si jako mrzák. Nechci rodinu obtěžovat svými problémy, ale představa, že takovou bolest budu cítit do konce života, mě děsí.
Už jsem si pořídila hůlku a když je bolest nejhorší, chodím s její pomocí. Lékař mi nezjistil žádný problém. Jedná se prý o reakci těla. „Nechci být pesimistou, ale je možné, že bolest nikdy zcela nezmizí. To místo už máte porušené a svou roli hraje i věk,“ řekl mi lékař. Snažím se pracovat i na své psychice, abych se s bolestí naučila lépe vyrovnávat. A doufám, že jednou bude líp.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




