Lucie (42): Můj syn se stydí za to, že si přivydělávám úklidem. Bojí se, že by se mu na elitním gymnáziu smáli

Když se Matěj dostal na osmileté gymnázium, byla jsem na něj neskutečně hrdá. Sama jsem jen vyučená, mí rodiče také. Jsem rozvedená a syna vychovávám převážně sama. Pracuji jako prodavačka, a protože peněz nazbyt nemáme, už několik let si přivydělávám úklidem v domácnostech.

Chodím uklízet hlavně o víkendech, kdy je Matěj u táty. Na gymnáziu se ale dostal mezi děti z jiného prostředí. Vyprávěl mi, že něčí táta je právník, další lékař a maminka jednoho spolužáka pracuje na univerzitě a podobně. Nedávno se zmínil, že se bavili o povolání rodičů. „A cos řekl o mně?“ zeptala jsem se. „Že pracuješ v obchodě,“ odpověděl. Pak se zarazil. „Mami, a o tom uklízení přece nikomu říkat nemusím, ne?“ Odpověděla jsem, že samozřejmě nemusí, ale jeho otázka mi zůstala v hlavě.

Hana (63): Raději budu mýt toalety pro cizí lidi, kteří umí poděkovat, než dál uklízet u snachy, která se za mě stydí

Začala jsem si všímat maličkostí

Pak jsem měla jít v sobotu uklízet k jedné rodině a Matěj byl výjimečně doma. Když slyšel přibližnou adresu, zpozorněl. „Tam bydlí jeden kluk od nás.“ Hned chtěl vědět, jak se rodina jmenuje. Když zjistil, že jde o někoho jiného, viditelně se mu ulevilo.

„Ty ses bál, že uklízím u někoho ze třídy?“ zeptala jsem se. „Ne, to je mi jedno,“ odpověděl celý rudý. Bylo znát, že je mu to celé nepříjemné a je ve velkých rozpacích. Nechala jsem to být. Matěj je citlivý kluk a věděla jsem, že kdybych na něj tlačila, tak by to nesl hodně těžce.

Václav (70): Synovi jsem dal všechny úspory na luxusní svatbu. Dnes se za mě před svými přáteli stydí

Nechtěl, abych uklízela u spolužáka

Když jsem se synovi zmínila, že možná vezmu ještě jednu domácnost u rodiny lékařů, kterým mě doporučili stávající klienti, syn se ihned zeptal, kde přesně to je. Řekla jsem mu ulici a on se začal vyptávat na jméno rodiny. Samozřejmě jsem se zeptala, proč je to pro něj tak důležité.

Chvíli mlčel. „Jen nechci, abys náhodou chodila k někomu od nás ze školy.“ Asi si všiml mého výrazu, protože okamžitě dodal: „Ne kvůli tobě, mami. Někteří kluci jsou prostě blbci. Mohli by mít řeči.“ Na nic dalšího jsem se neptala, vše mi bylo jasné…

Jirka (37): Manželka dělá z našeho syna génia, ale je to normální kluk. Stydím se za ni

Nemůžu se na něj zlobit

Samozřejmě mě zabolelo, že se můj syn za to, co dělám, stydí. Úklidem vydělávám peníze i na věci, které má rád on. Zároveň se na něj ale nedokážu zlobit. Nikdy mi neřekl, že je moje práce podřadná, ani se ke mně nezačal chovat jinak. Naopak se snaží svoje rozpaky skrývat, protože ví, že by mi ublížil. Na tak mladého kluka je to vlastně obdivuhodné.

Je mu dvanáct, přišel do nového kolektivu a chce zapadnout. Pamatuji si, jak důležité pro mě v jeho věku bylo totéž. Proto zatím nevím, jestli si s ním o tom mám otevřeně promluvit, nebo mu dát čas. Možná si na to, že za poctivou práci se člověk nemusí stydět, musí přijít sám.

Monča (18): Doma s námi bydlí někdo jiný. Máma se kvůli alkoholu změnila a já se za ni stydím

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].