Lukáš (34): Rodina brala můj home office jako věčné prázdniny. Kvůli jejich vyrušování jsem málem přišel o kariéru

Myslel jsem si, že práce z domova pro mě jako datového analytika bude pohoda. Jenže pro mou rodinu moje přítomnost v pražském bytě znamenala, že mám věčné prázdniny. Začalo to nevinnými telefonáty od mé maminky, která bydlela jen o pár ulic dál.

Volala mi klidně v deset dopoledne, uprostřed mých týmových porad, aby mi oznámila, že v pekařství na rohu mají čerstvé makovky a já bych pro ně mohl skočit. Marně jsem do telefonu šeptal, že pracuji a mám důležité jednání. Pro ni byla práce spojená pouze s odchodem z domu a pícháním karty v továrně, zatímco sezení u počítače v teplácích považovala za pouhou zábavu.

Anna (34): Dřela jsem v práci, abychom měli na rekonstrukci koupelny. Jedna účtenka nalezená v koši ale vše změnila

Prý mám lehkou práci

Netrvalo dlouho a přidala se i má starší sestra Andrea, která podnikala ve floristice a věčně nestíhala. Jednoho dne mi bez varování nechala v bytě svého francouzského buldočka Huga s tím, že stejně jen sedím doma, takže to pro mě nebude žádný rozdíl.

Zatímco Hugo hlasitě chrápal do mého mikrofonu během důležité videokonference a okusoval mi nohu u stolu, já musel odbíhat k pošťákovi přebírat její zásilky uprostřed prezentace finančních výsledků. Když jsem se sestře snažil domluvit, odbyla mě slovy, že jsem přecitlivělý a měl bych být rád, že mám tak snadnou práci, kde mi peníze padají z nebe samy.

Vlastimil (37): Začal jsem dobře vydělávat. Štve mě, že manželka přestala chodit do práce a jen si užívá

Poslední kapka

Situace vyvrcholila během klíčového projektu pro londýnského klienta, který pro mě znamenal šanci na povýšení. Nejdřív se na mě urazil švagr Tomáš, když jsem mu odmítl jet pomoct naložit koupelnové obkladačky, protože jsem měl za hodinu důležitý hovor.

Korunu všemu nasadila maminka v den mé závěrečné prezentace před celým představenstvem. Když jsem nezvedal telefon, začala mi divoce bušit na dveře bytu. Musel jsem vypnout kameru, abych ji ztišil. Stála tam s úsměvem a teplými bramboráky, prý abych netrpěl hlady. Prezentaci jsem sice dokončil, ale šéf mi pak jemně naznačil, že bych měl příště zajistit profesionálnější prostředí.

Katarína (40): Na práci z domova jsem si přivykla natolik, že mezi lidmi už nevydržím dlouho

Tvrdé hranice

Věděl jsem, že takhle to dál nejde. Pozval jsem rodinu na kávu a oznámil jim nová pravidla. „Od zítřka pracuji od osmi do čtyř a v té době pro nikoho neexistuji,“ řekl jsem jim rázně. Upozornil jsem je, že budu mít vypnutý soukromý telefon, nebudu otvírat domovník ani přebírat cizí balíky.

Pokud to nebudou respektovat, pronajmu si kancelář ve městě, což mě bude stát peníze, ale přinese mi to klid. Všichni sice seděli jako opaření a maminka měla slzy v očích, ale já věděl, že musím vytrvat, pokud si chci udržet práci a zdravý rozum.

Veronika (39): Pracovala jsem do poslední chvíle před porodem, ale reakce mých kolegů mě vykolejila

Zasloužený klid

První týdny byly chladné, rodina se urazila a sestra se mnou na společných obědech sotva mluvila. Postupně se ale ledy prolomily. Moje produktivita opět vzrostla, projekt pro Londýn dopadl skvěle a já získal povýšení. Největší zadostiučinění přišlo na rodinné oslavě, kde za mnou švagr Tomáš přišel s talířem grilovaného masa.

Svěřil se mi, že si nedávno vyzkoušel práci z domova a sestra ho každých pět minut úkolovala domácími pracemi. „Teprve teď chápu, čím jsi procházel,“ přiznal tiše. Práce z domova je skvělým přívlastkem, ale respekt k vlastnímu času si člověk musí vybojovat sám.

Edita (23): Musím na rodičovské dovolené pracovat. Přítel nás odmítá živit

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].