Ivana (51): Pečuji o dvě domácnosti a nemocného muže. Vlastní dcera mi přesto vyčítá sobectví

Mám pocit, že to odnesu na zdraví. Poslední dobou jsem přetížená. Jsem ve věku, kdy mám staré rodiče, chodím do práce, začínají se objevovat první zdravotní neduhy a navíc se po mě chce, abych fungovala jako babička.

Lucie (31): Myslela jsem, že mě manžel podporuje. Za mými zády si zval mámu, aby kontrolovala naši domácnost

Rodiče nejsou soběstační a je to náročné

Mým rodičům je sedmdesát pět let. Už jsou nemocní a zvládnou jen drobné domácí práce. Maminka uvaří jídlo, ale nádobí neumyje. Běžný úklid zvládne, ale musím jim jednou týdně přijít vyluxovat a utřít prach. Sama nemám doma umytá okna, protože jsem je myla v bytě svých rodičů. O víkendu navíc rodičům vařím jídlo, aby měli taky něco jiného než hotovky či polotovary. Zkrátka je to náročné.

Maminka se snaží, ale síly jí ubývají. Navíc tatínek je nemocný, a tak ho každou chvíli vozím k lékařům. Rodičům nemohu říct, že nemám čas. Jsou na mě závislí. Starost o ně zvládám při běžném chodu své rodiny, ale bohužel měl partner Slávek před dvěma měsíci úraz a je v nemocnici. Takže dvakrát až třikrát v týdnu jedu rovnou ze zaměstnání do nemocnice. V další dny jsem u rodičů a večer padnu do postele. Jsem přetažená a nemohu usnout.

Linda (41): Můj muž má po práci klid, já druhou šichtu. Tohle manželství mě pomalu zabíjí

Péče o partnera nebude jednoduchá

Až pustí Slávka z nemocnice domů, bude v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Takže se budu starat nejen o rodiče, ale i o Slávka. Nebude chodit na oběd v zaměstnání, ale budu muset zajistit, aby bylo doma neustále něco k jídlu. A Slávek doma znamená jediné: nepořádek. Jsem smířená s tím, že po příchodu z práce budu muset poklidit celý byt. Začínám být ze své situace zoufalá. Všichni po mě něco chtějí. Rodiče chtějí více pomoci. Partner chce více pozornosti.

Nemám ani minutu volna. Neustále mám nějaké povinnosti. Neustále mám co dělat a vše, co se týká mé osoby, odkládám. Ruším lékařské prohlídky, ruším návštěvu kosmetičky, nemám čas si dojít ke kadeřnici a nebo umýt okna u sebe v bytě. Prostě na to nemám časovou kapacitu. A vlastně ani sílu. Jsem jako křeček v kleci, který běží v kole a nikdy nedoběhne do cíle.

Rudolf (49): Sestra si u mě věčně stěžuje na nevěrného manžela. Svůj život ale měnit nehodlá

A to jsem ještě milující babička

Aby toho nebylo málo, jsem babičkou čtyřletého vnuka Eliáše. Dcera po mě požaduje, abych si brala Eliáše alespoň na jeden den o víkendu: „Mami, ale jsi i babička. Nejsi jen dcera a partnerka. Eliášek tě má rád a nechápe, proč na něj nemáš čas. Vždyť po tobě nechci, abys hlídala celý víkend. Ale snad si uděláš čas na jeden den o víkendu.“ Dcera nechápe, co nyní prožívám.

Neumí se do mě vcítit. Je ve věku, kdy má elánu na rozdávání. Já už věk na sobě cítím. Kdysi jsem měla vše rychle hotové, nyní mi to trvá dvakrát tak dlouho. A pak jsem utahaná. Eliáška miluji a snažím se hlídat alespoň jedno odpoledne v týdnu. Mrzí mě, že dcera nevidí, v jaké situaci se poslední měsíce nacházím. Neustále mi vyčítá, že jí s ničím nepomůžu. Ale kdo pomůže mně? Nejsem robot a i já si zasloužím nějaký čas na odpočinek.

Dana (50): Moje dcera vždycky chtěla mít spoustu dětí. Plní si svůj sen, ale každé dítě má jiného tatínka

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].