Facebook
Instagram
Paní Marie žije v klidném domově pro seniory a čas si krátí povídáním s kamarádkami a prohlížením starých fotek. Jedna fotografie ze svatby jí nejen oživila vzpomínky, ale také ji pořádně překvapila...
Moje děti budou za chvíli v důchodovém věku, takže jsem už asi opravdu stará. Ale stále se mi nechce odejít. Jako kdybych měla něco nedořešeného...
Ráda si prohlížím staré fotografie
Čtení mi už moc nejde. Syn mi dal čtečku, kde si můžu zvětšovat písmo, ale já s tím krámem stejně neumím zacházet. Prsty mě zlobí víc, než bych si přála. Také jsem loni k Vánocům dostala lupu, jenže když s její pomocí čtu knihy, začnou mě bolet oči.
Tak jsem si našla jinou zálibu. Mám u sebe několik alb se starými fotografiemi. Ty úplně nejstarší jsou ještě ze života mých rodičů. Mamka byla kouzelná ženská a táta štramák, jakých dnes už po světě moc neběhá. Hezčí pár jsem snad neviděla ani v televizi.
Na ty staré fotky se dokážu dívat i celý den. Ne všechno si pamatuju a někdy už nevím ani jména všech těch lidí, ale to ke stáří asi patří.
Fotky ze svatby mě pořádně překvapily
I když jsem ty fotografie viděla snad milionkrát, jednou jsem zažila zvláštní překvapení. Nemůže za to můj věk nebo paměť. Jak jsem si díky lupě přibližovala fotky z mojí svatby, všimla jsem si, že je tam jeden chlap, který na mě může oči nechat.
Lidé se na těch fotkách obvykle koukají do objektivu, jen on ne. Našla jsem ho i na fotografii mého prvního tance s manželem. Sedí vzadu u stolu, je sám a v obličeji se mu zračí smutek. Vůbec ale netuším, kdo to může být.
Nepamatuju si, že bych měla nějakého ctitele. Moje srdce patřilo Františkovi, který už bohužel není mezi námi. Ale stejně mě zajímá, kdo byl ten chlap. Jsem stará ženská a když vzpomínám na svůj život, obracím ho ze všech stran. Když jsem koukala na toho muže, napadlo mě, jaký by byl život po jeho boku...
Ráda bych zjistila, kdo je ten chlap
Teď si možná říkáte, že jsem stará a bláznivá bába. Je mi čtyřiaosmdesát, takže možná na tom něco pravdy bude, ale mně to prostě nedá. Co když žiju tak dlouho jenom proto, že se ještě musím setkat s tím chlapem z fotky? Co když mi byl souzený právě on?
Potíž je ale v tom, že lidé z těch fotek už asi nebudou naživu. Já přežila dokonce i holčičky, co mi nesly vlečku na šatech. Je vůbec možné najít toho člověka? Požádala jsem syna, aby se u mě stavil, že potřebuju s něčím pomoct. Jen si musím promyslet, jak mu to povím. Chci totiž, aby našel muže, který mě měl rád, ale já o tom nevěděla...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
