Marta (31): Doplatila jsem na to, že jsem podporovala sen svého partnera. Utratil všechny naše úspory

Příběhy o životě: Doplatila jsem na to, že jsem podporovala sen svého partnera. Utratil všechny naše úspory
Zdroj: vygenerováno pomocí AI

Marta podporovala svého partnera Jakuba, když opustil práci a vrhl se do podnikání. Jenže po roce zůstala na placení všech účtů sama. A navíc zjistila, že utratil i jejich společné úspory. Trpělivost jí došla, když si bez jejího vědomí zaplatil drahý kurz v Toskánsku.

Jana Jánská
Jana Jánská 24. 08. 2026 06:30

Kdysi jsem věřila, že podporovat partnera v jeho snech je základem šťastného vztahu. Dnes si říkám, zda jsem nebyla jen naivní.

Před rokem můj partner Jakub usoudil, že ho práce v korporátu ničí, a rozhodl se založit si vlastní keramickou dílnu. Zpočátku jsem s tím souhlasila. Měli jsme úspory a můj plat nás mohl na nějakou dobu uživit.

Jenže uplynul rok a já jsem stále jediná, kdo domů nosí peníze, zatímco Jakub se k žádné změně nemá.

Jeho vášeň nás stála příliš mnoho

Minulý týden jsem se vrátila z práce úplně vyčerpaná z neustálých přesčasů, kterými jsem musela pokrývat nejen naše běžné výdaje, ale i Jakubovy faktury za hlínu a drahé kurzy.

V kuchyni mě přivítal s úsměvem a oznámil mi: „Koupil jsem novou pec.“

Když jsem se zděšeně zeptala, z čeho chce platit splátky ve výši třiceti tisíc korun, když tento měsíc neprodal ani jeden hrnek, jen odsekl: „Zase mě nepodporuješ, jde ti jen o čísla na účtu.“

Rozhovory nikam nevedly

Podobné hádky se staly naším denním chlebem. Kdykoliv jsem se pokusila otevřít téma financí, Jakub ze mě udělal materialistku, která nedokáže ocenit jeho talent.

Když jsem mu navrhla, aby si našel aspoň brigádu na částečný úvazek a trochu mi ulevil, pohrdavě to odmítl s tím, že by to zničilo jeho kreativitu.

Zatímco já jsem dřela deset hodin denně, on raději utíkal do dílny a tvářil se, že žádný problém neexistuje.

Z účtu zmizely úspory

Poslední kapkou byl náš plánovaný víkend na horách, na který jsem měsíce šetřila. Když jsem chtěla zarezervovat hotel, zjistila jsem, že z našeho společného účtu zmizely všechny naše úspory.

Jakub mi bezstarostně oznámil, že si za ně zaplatil keramický kurz v Toskánsku. „Vrátím ti to, až začnu prodávat,“ řekl mi tehdy bez špetky výčitek.

V tu chvíli mi došla trpělivost, sbalila jsem mu věci a vystavila je přede dveře.

Směs strachu a úlevy

Po jeho odchodu se dostavil strach z prázdnoty, ale vzápětí i obrovská úleva. Kamarádka Jana, která mě v mém rozhodnutí podpořila, mi poradila, ať zůstanu chvíli sama a ujasním si, co vlastně chci.

Po dvou dnech mi Jakub zavolal. Poprvé v životě zněl zkroušeně. Přiznal, že se choval jako sobec, a slíbil, že si najde práci, abychom si výdaje dělili napůl.

Stále nevím, jestli mu dokážu znovu věřit a dát našemu vztahu šanci. Tolikrát jsem už slyšela sliby, které nikam nevedly.

Jedno vím ale jistě – už nikdy nedovolím, aby mé vlastní potřeby stály ve stínu partnerových nerealistických snů.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články