
Martina se odstěhovala od rodičů a pořídila si na hypotéku byt. Jelikož nemá přítele a bydlí sama, v bytě se v noci sama bála, a tak si pořídila psa. Za jeho přítomnost je vděčná.
Mého psa vnímám jako mého terapeuta. V jeho přítomnosti mi z hlavy zmizí veškeré starosti. Procházky beru jako relax. Největším benefitem je ale kvalitní spánek.
Po škole rovnou do dospělého života
Po skončení vysoké školy jsem se odstěhovala od rodičů. Měla jsem rok pronajatý byt, kde jsem platila nesmyslně vysoký nájem. To mě utvrdilo v tom, že si musím co nejdříve byt koupit. S pomocí rodičů, kteří mi půjčili peníze na akontaci, jsem si mohla dovolit koupit malý byt v centru našeho města.
Když sečtu hypotéku a splátku rodičům, tak se nedostanu na výši nájmu. Takže mám dobrý pocit, že vlastně šetřím. Dále investuji peníze smysluplně a vytvářím si majetek. Žiji ráda sama, jen jsem zjistila, že se ve svém novém bytě bojím. Už v nájmu jsem měla v noci stísněný pocit, ale nebylo to tak hrozné jako teď.
Moje fantazie mě likviduje
Byla jsem ze sebe zoufalá. Moje fantazie se mnou hrála podivnou hru. Kdykoliv jsem třeba prošla v noci kolem okna, už mi v hlavě naskočilo, že mě může někdo sledovat. Kdykoliv v domě něco prasklo nebo zaskřípalo, moje fantazie si okamžitě představila nájemného vraha. Když mě vzbudil v noci nějaký zvuk, trvalo mi třeba i dvě hodiny, než jsem znovu usnula.
Můj nový byt je ve zvýšeném přízemí a postupem času jsem se v noci začala bát. Každou noc jsem uléhala do postele s myšlenkou, že se určitě stane něco strašného. Mnohokrát za noc jsem se vzbudila, bála jsem se jít i na toaletu a nikdy jsem se neodvážila podívat z okna. Tyto moje panické ataky vyléčil jeden maličký pejsek. Čivava.
Pes, co léčí všechny neduhy
Vím, že čivava nikdy nikoho nezachránila. Ale její pořízení byl nejlepší nápad na světě. Nejen, že mi přinesla do života radost. Ale díky ní jsem získala klid na duši. Přestala jsem se bát divných zvuků. Začala jsem klidně spát. Malá chlupatá kulička vedle mě mi dodává pocit bezpečí.
Říkám si, že kdyby se někdo k nám vloupal, pes by ho uslyšel jako první a začal by štěkat. A to by slyšeli okolní sousedé a přiběhli by na pomoc. Do oken jsem si pořídila žaluzie a i díky nim mám v hlavě méně chmurných myšlenek. „Ty jsi můj bojovníček,“ chválím psa pokaždé, když reaguje na nějaký hluk na schodišti. Snad je toto řešením a mé strachy se nezhorší.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].