
Martina svůj život podřídila synovi a kvůli mateřství obětovala i manželství. Teď se mu snaží ulehčit život a dává mu najevo, že jeho jinou orientaci přijímá, ale místo vděku naráží na nečekanou agresi...
Syn Jakub je moje vymodlené dítě. Jestli se mi v životě něco povedlo, tak je to právě syn. Vše je pomíjivé, ale to, že jsem dala život, to v mých očích hodnotu má. A proto pro mě nebyl takový šok, že se manžel chtěl rozvést. Měla jsem syna a to bylo jediné, na čem mi záleželo.
Syn mi dělal radost od narození
Když bylo synovi šest let, manžel mi oznámil, že odchází. Když opadl prvotní šok, uvědomila jsem si, že mě to sice ranilo, ale můj smysl života to nenabouralo. Měla jsem syna a to jediné mě zajímalo. Dalo by se říct, že jsem výchovou syna žila. Možná jsem ochotná si připustit, že jsem manžela odsunula na druhou kolej.
Možná se cítil osamocený a hledal pozornost někde jinde. Možná jsem byla skvělá matka jeho dítěte, ale jako partnerka či milenka jsem stála za prd. Možná jsem já viníkem rozpadu manželství. To je jedno. Prostě život. Víc jsem se tím nezabývala. Jakub rostl a já si všímala, že je velice uzavřený. Introvert. Byla jsem to já, s kým trávil čas a s kým se bavil. Suplovala jsem mu kamarády a vůbec mi to nevadilo. Naopak. Byla jsem šťastná.
Byla jsem šťastná z obyčejných věcí
Někoho by mohlo štvát, že je dítě v pubertě neustále doma. Někomu by mohlo vadit, že nemá soukromí a že puberťák se neustále dožaduje pozornosti. Ale u mě to bylo právě naopak. Kdykoliv jsem mohla jít se synem do kina, užívala jsem si to. Doma jsem se dívali na filmy a povídali si o nich.
Jediné, co mě opravdu trápilo, byla Jakubova tajemná povaha ohledně sexuální orientace. Když byl Jakub malý, rád se oblékal do mých šatů. Nosil moje boty na podpatku a díval se na sebe zálibně do zrcadla. Už v té době jsem si začala myslet, že je můj syn gay. Od první minuty jsem věděla, že by mi to vůbec nevadilo.
Otázky, na které syn odmítá odpovídat
„Jakube, chci abys věděl, že ať budeš v životě výstřední nebo jiný, miluju tě. Jediné, co je pro mě důležité, je tvoje štěstí. Takže se nemusíš bát mi nikdy sdělit cokoliv. Jsem tu pro tebe,“ často jsem synovi říkala. Jenže poslední dobou je Jakub na moje slova z této oblasti alergický. Zdá se mi, že se Jakub něčím trápí.
Jsem si jistá, se v Jakubovi pere jeho sexuální orientace a skutečnost, že s tím bude muset vyjít na povrch. Snažím se ho utvrdit v tom, že já jsem jeho opora. Jenže poslední můj pokus o navázání hovoru na toto téma skončilo hádkou. „Mami, přestaň. Tato tvoje slova mi lezou na nervy. Dej mi už pokoj. A nech mi trochu soukromí. Nemusíš o všem vědět,“ odbyl mě. Mrzí mě, že se mi nedokáže zcela otevřít. A doufám, že se moc netrápí. Jsem tu pro něj a vždy budu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




