
Martina si chtěla zpestřit život s mladším mužem. Vše vypadalo jako nezávazná aféra bez citového pouta. Její milenec se však zamiloval a kvůli ní přestal užívat antidepresiva. Teď se Martina bojí, že její tajemství vyjde najevo a zničí jí rodinu.
Tomáš se zdál být pro milenecký vztah naprosto dokonalý. Žádné závazky, jen čistě fyzická přitažlivost z mé strany. Jenže po čase se jeho chování změnilo a začal mi vyznávat lásku. Přiznal mi, že se léčí s depresí, ale své léky už brát odmítá.
Od milence jsem čekala jen fyzickou lásku
S manželem jsme spolu už skoro třicet let a v intimní sféře to už dávno není, co bývalo. S tím jsem se ale nějak smířila. Ostatní kamarádky si občas postěžovaly na stejný problém a řešily ho aférkami, ale já k nevěře nikdy neměla sklony. Až do chvíle, kdy se v mém životě objevil Tomáš, o deset let mladší kolega, který o mě nečekaně projevil zájem. Lichotilo mi to, i když jsem nechápala, co na starší ženě vidí.
Uklidňovala jsem se myšlenkou, že po tolika letech jedna malá nevěra našemu manželství neublíží. Tomáš byl srozuměn s tím, že jsem vdaná a nehledá nic vážného. Zpočátku to fungovalo skvěle. Scházeli jsme se zhruba jednou za měsíc v jeho garsonce a já se cítila zase žádoucí a spokojená. Paradoxně to prospělo i mému manželství, protože jsem byla uvolněnější.
Přála jsem si, aby tento stav vydržel co nejdéle. Vůbec mě nenapadlo, že by se Tomáš mohl zamilovat. Žila jsem v přesvědčení, že muži emoce a sex oddělují. Navíc se netajil tím, že podobné aférky s vdanými ženami už měl. Byla jsem si jistá i sama sebou. S milencem mi bylo dobře, ale jakmile jsme se rozešli, v podstatě jsem na něj nemyslela. O lásku mi skutečně nešlo.
Lucka (35): Milenec odešel od své rodiny a tlačí na mě, abych se rozvedla. Naše dohoda byla ale jiná
Začal mi dávat dárky a skládat básně
Pak ale nastal zlom. Tomáš se při jedné schůzce choval úplně jinak, byl skleslý a smutný. Tu noc mezi námi k ničemu nedošlo. Potřeboval jen obejmout a svěřit se. Vyslechla jsem ho a tehdy mi došlo, že má psychické problémy. Bohužel se mi přiznal, že odmítá brát předepsané léky, a tak se jeho nálady prudce měnily.
„Ta noc s tebou mi ohromně pomohla,“ napsal mi druhý den, ačkoliv jsme měli jasnou dohodu, že si nebudeme volat ani psát. Krátce nato mi poslal báseň a na další setkání přinesl malý dárek. Začínalo mi to být nepříjemné, protože jsem cítila, že si ke mně vytváří mnohem silnější pouto, než bylo v plánu. Proto jsem naši příští schůzku raději zrušila.
To jsem ale neměla dělat. Tomáš se v noci objevil u našeho domu. Musela jsem jít ven pod záminkou, že jdu s odpadky. Chtěla jsem mu dát jasně najevo, že překročil hranice, ale on mi místo toho se slzami v očích řekl, že mě miluje. V tu chvíli mě polila hrůza. Věděla jsem, že odmítnout psychicky labilního člověka může být nebezpečné. Došlo mi, že mě má v hrsti.
Nemůže beze mě žít
„Bez tebe už to nezvládnu,“ plakal mi na rameni. Zároveň začal žárlivě mluvit o mém manželovi a našem životě. Vyděsila jsem se, že by ho mohl kontaktovat a všechno mu prozradit. Třeba mu jen přeposlat naši konverzaci. Uvědomila jsem si, jak naivní jsem byla.
Teď se s Tomášem scházím dál, ale už ne z touhy, nýbrž ze strachu a lítosti. Snažím se ho přesvědčit, aby se vrátil k terapii a začal znovu brát léky. On mi na to ale odpovídá: „Já je přestal brát kvůli tobě. S tebou je konečně nepotřebuju.“
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




