
Románek s ženatým kolegou přiměl Natálii k zamyšlení. Nechtěla být ta druhá, a tak mu řekla, aby se rozvedl. Když to udělal, došlo jí, že jednou může stejně lehce opustit i ji.
Martin se v mém životě objevil znenadání. Je vysoký, klidný a působí jako chlap, který přesně ví, co chce. První týdny jsme se v práci jen míjeli u kávovaru a prohodili spolu sotva pár slov. Byly to náhodné úsměvy a zdvořilostní fráze, ale postupně jsme spolu začali chodit na obědy. Nebyla to rande, ale cítila jsem se v jeho přítomnosti uvolněně, jako bych na chvíli mohla odložit svou obvyklou ostražitost. Kamarádka Katka si všimla, že se kolem mě motá až moc. A i když jsem to zlehčovala, věděla jsem, že se něco děje.
Aférka s kolegou
Vše se změnilo na firemním teambuildingu. Celý den jsme seyhýbali jeden druhému, jako bychom se báli, že nás někdo odhalí. Teprve večer v hotelovém baru, když už byla většina kolegů v náladě, si ke mně přisedl. Tiše přiznal, že na mě neustále myslí.
Než jsem stihla odpovědět, navrhl, abychom odešli. Bez jediného slova jsem ho následovala do jeho pokoje. To, co se stalo potom, bylo příjemné, ale opatrné, jako bychom se oba báli něco pokazit.
Po víkendu se vše vrátilo do starých kolejí, alespoň navenek. Usmívali jsme se na sebe u kopírky, vyměňovali jsme si nenápadné pohledy, ale nikdo nic netušil. Žili jsme dvojí život – v práci jsme byli jen kolegové, po večerech jsme se tajně scházeli. Skrývání bylo čím dál těžší, ale museli jsme to dělat takhle. Martin totiž byl ženatý.
Nechci být ta druhá
Když potřetí zrušil společný víkend, protože „doma se něco stalo“, došla mi trpělivost. Začala jsem se odtahovat a předstírat, že ho ignoruju. Tehdy si zřejmě uvědomil, že se něco děje, a začal být ještě neodbytnější. Nakonec jsem mu řekla na rovinu, že takhle dál nemůžu. „Buď se rozvedeš, nebo je konec,“ dodala jsem klidně. Nechtěla jsem být ta druhá, která se musí skrývat a čekat, až bude mít chvilku času.
O dva dny později se u mě Martin objevil s kufrem v ruce. S unaveným, ale hrdým výrazem mi oznámil, že to udělal – opustil svou ženu. Řekl, že to prý tušila a jen čekala, až se k tomu odhodlá. Místo radosti jsem cítila mrazivý chlad. Zatímco mi vyprávěl podrobnosti, jen jsem bezmyšlenkovitě přikyvovala.
Celou noc jsem nespala. Hlavou mi běžela jediná myšlenka: Jestli tak snadno opustil ji, jednou stejně snadno opustí i mě. Ráno jsem mu uvařila čaj a řekla, že nechci žít s vědomím, že jednou udělá to samé i mně. Podíval se na mě, beze slova si vzal kufr a odešel. Věděla jsem, že to bylo správné rozhodnutí, ale necítila jsem úlevu, jen prázdnotu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




