Matěj (18): Ač úspěšně studuju na střední, pro tátu jsem nikdy nebyl dost dobrý. Nejvíc mě ale ranila máma

Chodím do čtvrťáku na průmyslovku a tento školní rok mě čeká maturita. Jenže místo učení pořád přemýšlím, v jaké náladě bude táta, až přijdu domů.

Někdy raději po škole bloumám venku, jen abych nemusel domů. Mám pocit, že žádné „doma“ vlastně už nemám. Táta na mě skoro pořád křičí a máma dělá, že nic neslyší. Když se jí pak zeptám, proč se mě nezastala, řekne, že ho nemám provokovat. Přitom často vůbec nevím, co jsem udělal špatně.

Karolína (26): Chci se odstěhovat od táty a nemocného bratra. Mám ale pocit, že je tím nechám na holičkách

Táta si na mně vybíjí vztek

Táta pracuje jako vedoucí ve firmě, ale poslední roky se jim moc nedaří. Pořád nadává na majitele, na peníze a na to, že ho nikdo neocení. Myslím, že si svůj vztek vybíjí na mně. Všechno dělám špatně. Když dostanu dvojku, jsem hloupý. Když jdu na brigádu, zanedbávám školu. Když brigádu nemám, jsem flákač. Před příbuznými mě zesměšňuje, popisuje, jak jsem neschopný. Obvykle se ze slušnosti smějí – s tátou se nikdo nechce dohadovat – a já se směju taky.

Nedávno jsem zmínil, že bych chtěl po maturitě studovat informatiku. Táta se mi začal vysmívat: „Ty a vysoká? Hošánku, prober se a modli se, ať vůbec odmaturuješ!“ Pak dodal, že on v mém věku už vydělával a já jsem jen rozmazlený spratek. Máma seděla u stolu a mlčela. Když odešel, čekal jsem, že mi aspoň něco řekne. Neřekla ani „popel“, začala sklízet nádobí a dělala, že nic.

Vanessa (18): Tlak na prestižní střední škole mě dostal na dno. Naštěstí mě zachránila kamarádka

Máma raději předstírá, že je všechno v pořádku

Někdy mám pocit, že mě máma chápe, ale bojí se tátovi odporovat. On totiž podobně jedná i s ní. Když něco pokazí, hned ji seřve. Ona se většinou omluví, i když za nic nemůže. Před ostatními ale dělá, že je spokojená, že jsme super rodinka. Nesnáším to! Párkrát jsem se jí pokusil svěřit. Vždy to zazdila – že prý nemám všechno tak prožívat a že po maturitě stejně půjdu svou cestou.

To zabolelo snad víc než tátovy nadávky. Od něj už nic jiného nečekám, ale s mamkou jsme si byli vždy bližší. Poslední dobou špatně spím, ve škole se nedokážu soustředit a občas dokonce tajně brečím. Kamarádovi jsem řekl, že mě stresuje maturita. Ano, stydím se přiznat, že se v osmnácti bojím vlastního táty. Nikdy mě nezbil, ale možná bych byl radši, bylo by jednodušší to druhým vysvětlit.

Agáta (26): Před tátou jsem hrála divadlo o úspěšné kariéře, zatímco jsem jako servírka sotva zaplatila nájem

Nevím, jestli mi někdo uvěří

Přemýšlel jsem, že bych se příští rok odstěhoval. Mám něco našetřeno z brigády, ale na nájem by mi to dlouho nestačilo. Navíc chci studovat. Táta mi nedávno řekl, že pokud se mi doma nelíbí, můžu vypadnout. „Ale počítej s tím, že bez mých peněz skončíš druhý den pod mostem!“ smál se mi. V čemž má reálně bohužel pravdu.

Někdy si představuji, jaké by bylo přijít domů a nemuset se bát, že zase něco schytám. Pak si ale říkám, jestli nejsem opravdu tak neschopný, jak táta tvrdí. Máma mi pořád opakuje, že to musím vydržet, že s nimi nebudu věčně. Jenže já už vážně nevím jak.

Tomáš (24): Maminka mi obětovala mládí, teď mě ale odmítá pustit do života. Žárlí na mé kamarády i první holky

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].