Milan (29): Nejprve jsem v kontejneru našel skříň. Pak díky dumpster divingu i životní lásku

Všechno to začalo, když jsem si jednoho večera všiml staré komody vyčnívající z popelnice. Měl jsem neodolatelné nutkání ji prozkoumat. Nikdy předtím jsem nic z kontejneru nevytahoval, ale zrovna jsem se rozešel s přítelkyní, přestěhoval se do nového bytu a neměl žádný nábytek. A tahle skříň vypadala zachovale. Jistě, byla trochu otlučená, ale uvnitř čistá a s trochou péče jsme z ní mohl udělat hezký kousek.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (60): Dcera dlouho nemohla najít známost. Když nám konečně představila novou lásku, šla jsem do mdlob

Odpad jednoho, poklad jiného

Nenapadlo mě, že to skříní v zoufalé době neskončí. Dumpster diving, nebo chcete-li potápění v kontejneru, i když to zní směšně, není o hledání odpadků, ale pokladů. Každý kontejner je jako pokladnička - nikdy nevíte, co získáte. Nábytek, elektronika, oblečení, na co si vzpomenete. V popelnicích se skrývají poklady.

Potkal jsem takhle i svoji nynější přítelkyni. Co mě totiž překvapilo nejvíc, je komunita kolem dumpster divingu. Před nálezem skříně jsem netušil, že se tihle lidé navzájem podporují a spojují, dávají si tipy na místa a sdílejí svoje úlovky. Já vím, že vám to může znít špinavě, ale je to jako jít na blešák, jen bývalým majitelům neplatíte, protože ty věci vyhodili. Existují facebookové a jiné skupiny na internetu, kde se diveři domlouvají, kam a kdy půjdou a na jednom takovém lovu jsem potkal Silvii.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (72): Stará láska nerezaví, ale rovnou kvete. Zažila jsem to na vlastní kůži

Náš vztah začal lovem matrace

Byla čerstvě na koleji a na jedné z facebookových skupin nechala vzkaz: „Hledám někoho, kdo by se mnou ve čtvrtek večer šel do... (nemůžu říct kam, není to vždy úplně legální). Potřebuju novou matraci na kolej a mám tip, že se zbavují kazových kusů.” Napsal jsem jí a potkali jsme se. Věřte, nebo ne, ten večer jsme tu matraci společně ulovili.

Na koleji pak strávila asi dva měsíce a přestěhovala se ke mně. I s tou matrací. Celý byt jsme si vybavili takhle. Nakoupili jsme jen lednici nebo pračku, takže většinu vybavení máme z ulice nebo od nákupních center, která se zbavovala nechtěného zboží.

Jediné, co nás v našem životním stylu rozděluje, je lovení jídla. Sylvie se sbíráním potravin z kontejnerů nemá problém. Myslím tím kontejnery u supermarketů, kde jsou nepoškozené, trvanlivé potraviny. Silvie takhle nosí domů celé nákupy a směje se mi: „Kdybys byl na ulici, určitě bys nepohrdl, co?” Asi má pravdu, ale zatím si vydělávám, na ulici nejsem a s jídlem z kontejneru mám prostě problém. Ale život je změna. Třeba i já jednou změním názor.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (32): Kdysi dávno jsem zpanikařila a odehnala svou životní lásku. Na toho kluka myslím dodnes