Facebook
Instagram
Petra nikdy nebyla u kartářky či nějaké vědmy. Tyto věci vůbec nebrala vážně. Jednoho dne ji ale na ulici chytla za ruku starší bezdomovkyně, která jí prý něco důležitého musí říct...
Když jsem byla malá, babička často používala tarotové karty. Líbily se mi obrázky na kartách, ale tomu, co z nich babička vyčetla, jsem moc nevěřila. Přišlo mi, že osud nelze vyčíst jen tak z nějakých karet. A už vůbec ne třeba z ruky. O několik desítek let později jsem však zjistila, že na tom možná něco bude...
Měla jsem sraz s kámoškami
Před dvěma lety jsem s kamarádkami vyrazila na dámskou jízdu. Hned po práci jsme zakotvily v podniku specializovaném na prosecco a povídaly si, co máme nového. Majdu (33) a Péťu (35) už nepotkávám často. Od té doby, co jejich děti začaly chodit do školek a ony se vrátily do práce, už jim moc času na zábavu nezbývá. Teď si vyšetřily pátek odpoledne, kdy se jim povedlo hodit všechno na své manžele.
To jenom já jsem pořád single. Tu a tam sice mám nějakou známost, ale s přibývajícím věkem stoupají i moje nároky na chlapy. A zatím jsem nepotkala žádného, který by byl hoden toho, aby u mě v koupelně zaparkoval jeho kartáček na zuby.
Holky věděly, že mě děti neberou, takže jsme se o rodinách nebavily. Vzpomínaly jsme na naše společné zážitky a hodně jsme se nasmály. Musím říct, že mi bublinky rychle začaly stoupat do hlavy.
Nechala jsem si číst z ruky
Když Petra zavelela, že musíme na vzduch, protože už toho máme dost, byl nejvyšší čas. Nejistě jsme vstaly a vyrazily pryč. Nebylo ještě ani osm hodin, ale už se začínalo šeřit. Kdysi bychom v tuto hodinu ještě jenom začínaly žít, teď jsme pomalu mířily domů.
Než jsme dorazily na tramvajovou zastávku, minuly jsme zanedbanou bezdomovkyni, která seděla na chodníku, kolem sebe měla několik igelitových tašek a něco si mumlala. "Slečno, slečno..." ozval se najednou cizí hlas. Podívaly jsme se kolem. Byla to ta bezdomovkyně. "Slečno, něco vám musím říct" zopakovala. "Já nejsem slečna," ohradila se Majda. "Ne vy, ale vy," dodala ta žena a ukázala na mě.
Jak je možné, že uhodla, která z nás není vdaná? Zastavila jsem se a koukala na ni. Ta stará paní se přišourala ke mně a chytla mě za ruku. Opravdu vypadala zanedbaně. Byla jsem tak ohromená a zmatená, že jsem nestihla poodstoupit. Podívala se mi do dlaně a něco si zamumlala. "Budete mít dítě, ale ne muže. Ale takhle to bude lepší," řekla a vrátila se zpátky ke svým igelitkám.
Ta stará bezdomovkyně měla pravdu
Koukla jsem na holky a vzápětí jsme se rozesmály. Petra mi podala dezinfekci, ať si očistím ruce a šly jsme dál. To zvláštní setkání jsem hned vypustila z hlavy. Dnes ale na tu starou paní vzpomínám každý den. Došlo totiž na její slova.
Na firemním večírku jsem se dala dohromady s kolegou. Byl hezký a milý, zkrátka fajn chlap. Po nějaké době jsem zjistila, že čekám dítě. Ztropil takovou scénu, že mě totálně vyděsil. A začal na mě řvát, že to dítě určitě není jeho, prý jsem coura a tahám se s kdekým. Tehdy se ukázalo, jaký je ve skutečnosti.
Řekla jsem mu, že od něj nic nebudu chtít. Vlastně jenom jednu věc, aby mi už nikdy nešel na oči. "To nebude problém," odvětil a bez pozdravu odešel. Přestěhovala jsem se k rodičům, kteří mi pomáhají s malou Táňou (1). Jejího tátu jsem už nikdy neviděla. A je pravda, že takhle to je lepší...
