Facebook
Instagram
Jana se rozhodla pomoci ženě v nouzi, pozvala ji během bouřky domů a nabídla jí suché oblečení a jídlo. Vyslechla si její smutný příběh a ráno zjistila, že je žena fuč – bylo ale zamčeno zevnitř.
Venku před domem jsem potkala v dešti ženu, která na tom byla bídně. Něco v jejím pohledu mě přesvědčilo, abych ji vzala domů. Byl to zajímavý večer a já si ráno nebyla jistá, zda se mi to celé jen nezdálo.
Venku bylo tak nevlídně, že byste psa nevyhnali
Už dobrou hodinu bičoval déšť ulice a k tomu se rozfoukal prudký vítr. Měla jsem co dělat, abych se z auta dostala k domu. Cestou jsem měla strach, že na mě spadnou větve zohýbaného stromu nebo cedule jednoho obchodu. Vtom jsem spatřila ženu, která se choulila v křoví.
Ihned jsem si ji zaškatulkovala jako bezdomovkyni. Podívala se na mě, a nevím jak je to možné – pocítila jsem najednou, jaké to asi je v její kůži. Po zádech mi přejel mráz, věděla jsem, že jí chci pomoci. Natáhla jsem k ní ruku a ona pomoc přijala.
V domě toho moc nenamluvila, chápala jsem, že by si nejraději udělala pohodlí v koupelně, kam jsem ji také poslala. Vybavila jsem ji měkkým županem a kopou suchého oblečení, co jsem stejně chtěla vyřadit. Ten víkend jsem byla doma sama, manžel by mi takovou charitu asi neschválil, jak ho znám.
Zajímavé bylo, že jsem vůbec neměla strach
Té ženě jsem připravila vydatnou polévku a pak jsme si sedly v obýváku u kamen. Chvíli mi děkovala, pozorovala plameny a pak se dala do vyprávění. Ani na vteřinu jsem neměla pocit, že bych se té osoby měla jakkoliv obávat. Čistá a suchá na mě působila naprosto normálně – mohla být stejně stará jako já. Měla jsem dojem, že ji odněkud znám.
Vyprávěla mi smutný příběh o tom, jak se dostala na ulici. Kdysi měla práci i manžela, ale kvůli několika chybám se rozjel jeden velký nešťastný osud. Částečně si za to mohla sama, ale rodinu si vybrat nemůžeme. Strašně ráda bych jí pomohla, jen jsme nevěděla jak. Chtěla jsem jí alespoň ukázat, že lidé nejsou jen zlí.
Usnula na gauči a já si předsevzala, že se další den porozhlédnu alespoň po nějaké práci pro tu ženu, která nebyla vůbec hloupá. Měla jen velkou smůlu a za sebou řadu špatných rozhodnutí. Když jsem se ráno probudila, nikde jsem ji nenašla. První, co mě napadlo, bylo, že mě okradla.
Nic mi nevzala, dveře byly zamčené
Šperky byly na místě, zkontrolovala jsem i další cennosti – ne, že by jich bylo tolik. Nic nechybělo a já se trochu zastyděla. Možná jen vstala příliš brzy, bylo jí trapně a jednoduše si šla po svých. Jenže při odchodu z domu jsem zjistila, že jsou dveře zamčené zevnitř, jak to dělávám před spaním.
Znovu jsem prohlédla každý kout, okna byla rovněž zavřená. Ve dřezu ale ležely dvě misky od polévky. Nejde mi do hlavy, co se to tu noc přihodilo. Viděla jsem snad nějaký přízrak? Nezbývá mi, než se dohadovat sama se sebou. Manželovi to říct pochopitelně nemůžu. Mám oči „na stopkách“, kdybych tu ženu znovu potkala. Jistě bych ji hned poznala. Byla mi celkem podobná, to jediné mě děsí.
Další příběhy ze života →
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
