Facebook
Instagram
Bedřiščin manžel trpěl poslední dobou pocitem, že ho za jeho zlé činy dožene karma. Nutně potřeboval udělat nějaký dobrý skutek, kterým by svůj osud změnil. Věnoval peníze na charitu, pomáhal starším lidem, ale pořád mu to bylo málo. Pak mu osud přihrál do cesty Rudolfa.
Lumír (57) se ne vždy choval jako dobrý člověk. V době, kdy byl na vrcholu svého podnikání, dělal věci, které ublížily mnoha lidem. Například jednal otřesným způsobem se svými podřízenými.
Manžel chtěl smazat svoje hříchy
Co přesně dělal, nevím ani já. Jeho zpověď přišla teprve nedávno. Zničehonic se doma sesypal. ,,Musím udělat nějaký dobrý skutek, nebo mě to dožene,“ láteřil. ,,Co se děje?“ ptala jsem se ho a doufala, že někoho v práci nezabil. ,,Několik let jsem terorizoval svoje lidi. Okrádal jsem je na penězích a nutil je dělat přesčasy. Musím to prostě napravit,“ opakoval stále dokola.
,,Tak skoč třeba na nákup,“ navrhla jsem a přišla si vtipná. ,,Ty to nechápeš. Karma je zdarma. Jsem špatný člověk, ale ještě to můžu změnit,“ vysvětloval mi. ,,Možná je v přechodu,“ odfrkla jsem si jeho směrem a šla si po svých. Lumír se ze dne na den změnil.
Začal se na své okolí usmívat, otvíral dveře starším lidem a přispěl větší sumu na charitu. Jenže pořád mu to bylo málo. ,,To nestačí. Chce to nějaký velkolepý čin,“ přemítal po večerech. Mně to jeho skuhrání začínalo nudit, takže jsem ho přestala vnímat. Kdybych jenom tušila, co ten cvok zamýšlí...
Ubytoval u nás bezdomovce
Na 4. října tohoto roku asi nikdy nezapomenu. Vešla jsem do bytu, jímž se linul zápach, ze kterého se mi zvedal žaludek. ,,Co to sakra je?“ zvolala jsem od dveří. Lumír byl evidentně doma. Z kuchyně jsem slyšela mužské hlasy. ,,Ahoj miláčku, dovol mi, abych ti představil Rudolfa,“ oznámil mi a já pohlédla do tváře jakémusi bezdomovci.
,,Můžeš na slovíčko?“ vybídla jsem manžela. ,,Co blbneš sakra? Kdo to je? Proč je u nás doma? Zbav se ho,“ soptila jsem vzteky. ,,Přišel jsem na to, jak smazat svoje hříchy. Dám Rudolfovi šanci na lepší život. To mě zachrání,“ vysvětloval šeptem. ,,Tobě snad dočista přeskočilo? Vždyť o něm nic nevíš. Ty vážně nejsi normální!“ spílala jsem mu.
,,Dám vám čisté šaty a koupelna je tamhle,“ vyzval manžel Rudolfa. Já si nalila pořádného panáka. Rudolf zmizel v koupelně a já chytla manžela pod krkem. ,,Ať je okamžitě pryč! Co když nás vykrade? Nebo nás v noci uškrtí?“ napadaly mě ty nejhorší scénáře. ,,Klid, prosím tě. Vím, co dělám,“ tvrdil manžel a odstrčil mě stranou.
Ukázalo se to jako dobrý tah
Uvařil pro našeho hosta večeři a nabídl mu pokoj. ,,Kolik let jste nespal v posteli?“ otázal se ho. Rudolf se zamyslel a řekl, že skoro deset let. ,,Tak sladké sny,“ zašvitořil Lumír a zavřel ho v pokoji. ,,Bude to dobrý, uvidíš. Nabídnu mu u sebe ve firmě místo, až se trochu zmátoří,“ uklidňoval mě. ,,Jdu spát, zítra mě čeká dlouhý den,“ dodal a odešel do ložnice. Já byla celou noc jako na trní.
Ráno nás čekalo překvapení. Rudolf nám udělal snídani. Za vše poděkoval a chtěl odejít. ,,Nikam nejdete. Jste náš host,“ zastavil ho manžel. Po třech týdnech ho skutečně zaměstnal. Rudolf se ukázal jako skvělý pracovník. Bydlí s námi už druhý měsíc. Musím říct, že tak, jak jsem se na začátku bála, dnes jsem v klidu. Rudolf je velmi milý člověk, který si tu druhou šanci vážně zasloužil. A Lumír snad konečně bude klidně spát.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
