Stela (24): Výlet k chorvatským jezerům se nám málem stal osudným. Dodnes netuším, komu poděkovat za záchranu

Stela (24): Výlet k chorvatským jezerům se nám málem stal osudným. Dodnes netuším, komu poděkovat za záchranu
Zdroj: Unsplash

Stela s Radkem vyrazili na dovolenou k moři. Po týdnu je ale lenošení na pláži začalo nudit, a tak se rozhodli jet na výlet k jezerům. Tam zažili něco, pro co dodnes nemají vysvětlení.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 27. 09. 2021 14:00

Před dvěma lety, než začal ten humbuk s pandemií koronaviru, jsme vyrazili s přítelem Radkem na dovolenou do Chorvatska. Volno jsme oba potřebovali jako sůl, takže jsme se v práci omluvili na čtrnáct dní a těšili se, jak vypneme a načerpáme síly.

Nemohli jsme se najít cestu od jezer

Nemohli jsme si zrovna vyskakovat, takže jsme luxusní hotel vyměnili za malý mobilehome. Stál uprostřed malého piniového hájku. Naše dovolená měla být čistě jen o válení se u moře, pití drinků a odpočinku obecně. Jenže po týdnu nás to přestalo bavit.

Jednoho dne proto Radek rozhodl, že se vydáme na menší výlet. Byla jsem ráda, protože z toho ležení u moře mě už bolela záda. Namířili jsme si to k nedalekým jezerům. Když jsme na místo dorazili, nestačila jsem se divit, jak krásné to tam je. Smaragdově zelená jezera byla něčím tak úžasným, že jsem ani na moment nezalitovala těch pěti hodin, které jsme k nim putovali.

Nachozené kilometry a horko vykonaly své a my k odpoledni začali padat únavou. Čekala nás ovšem ještě náročná cesta zpět k autu. Najednou jsme ale netušili, jakým směrem se vydat. Zkrátka jsme při prohlídce jezer zabloudili. Turistické chodníky jako by zmizely. Zmocnila se mě panika.

Modré světýlko nám ukazovalo cestu

Postupně se stmívalo a my se stále nemohli najít správnou cestu. Různě jsme měnili směr, ale vždy jsme se vrátili tam, kde jsme začínali. Radek na sobě nechtěl dát nic znát, ale tušila jsem, že ani on neví, jak situaci řešit. Když padla úplná tma, zapnuli jsme baterky na mobilech a prostě jsme šli dál. ,,My se odsud snad nikdy nedostaneme,“ nadával Radek.

Procházeli jsme zrovna nějakým lesíkem, když vtom jsme oba zřetelně zaslechli jemný hlásek. ,,Pojďte za mnou, vyvedu vás ven,“ promlouval k nám. My se na sebe jen vyděšeně podívali. ,,Co to sakra je? Radku, já se strašně bojím. My tady zemřeme,“ začala jsem být hysterická. Před námi se objevilo menší namodralé světlo, které vesele poskakovalo.

,,Riskneme to a půjdeme za tím světýlkem,“ rozhodl Radek. ,,Dobře, ale jen ti chci říct, že jestli tady máme zemřít, tak bys měl vědět, že jsi ten nejlepší chlap na světě. Moc tě miluji,“ pronesla jsem ze srdce. Radek se zasmál a chytl mě za ruku. Světýlko nás vedlo cestou, kterou jsme předtím nešli. Ani jeden z nás nevěděl, komu jsme vlastně svěřili svoje životy.

Dodnes nevíme, kdo nám pomáhal

,,Jen pojďte, mě se nemusíte bát,“ promluvil po delší odmlce hlas. ,,Kdo jsi?“ otázal se Radek. ,,Vaše naděje, že přežijete,“ ozvalo se. Těžce jsem polkla a dál se nechala vést. Nemám tušení, kolik minut či snad hodin jsme se z lesa dostávali. Šli jsme tmou, protože telefony se stihly vybít. Nad hlavou nám svítily hvězdy. Já si v duchu promítala svůj život a přála si, aby to dobře dopadlo.

Když jsme vylezli z lesíka, málem jsme vrazili do našeho auta. Radek se ohlédl po onom světýlku, které už ale zmizelo. ,,Ať jsi kdokoliv, moc ti děkujeme,“ zavolal. Láskyplně jsme se objali a nastoupili. Nikomu jsme o naší příhodě neřekli. Jen víme, že k těm jezerům se už nikdy nepodíváme. Zbytek dovolené jsme strávili raději u moře.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články