Facebook
Instagram
Romana si připadala životem velmi podvedená a podle toho i žila. Nikoho si nepouštěla k tělu a na okolí působila nenávistně a zle. Myslela si, že jí to takto vyhovuje. Když ale poprvé nabídla pomocnou ruku, děly se zázraky.
Bylo mi kolem pětadvaceti let. Byla jsem nešťastná z toho, jaký život vedu. Rodiče se rozvedli, protože matka byla alkoholička. Já jsem pro ni byla pouhým omylem z jedné divoké noci. S tím se těžko žije.
Muž bez domova
Tvrdila jsem sama sobě, že ze mě nic nebude. Také jsem podle toho žila. Od večírku k večírku. Muže jsem střídala podle dní v týdnu. Jenže někde tam uvnitř bylo něco, co chtělo žít jinak, ale bálo se. Bylo jednodušší vést prostý život neoblíbené holky. Byla jsem navíc nenávistná ke každému, kdo se ke mně snažil jen trochu přiblížit.
Jednou jsem se vracela z dalšího bujarého večírku temnou ulicí. Zničehonic jsem upadla na zem. Zakopla jsem o bezdomovce. Podívala jsem se bídě velmi blízko do očí. Muž měl v očích tolik utrpení, že až kvůli pohledu do nich jsem se zastyděla za to, že si neustále na něco stěžuji.
Muž mi dokonce pomohl vstát a měl tolik slušnosti se zeptat, zdali jsem v pořádku. Odvětila jsem, že mi nic není. Znovu ulehl na zem, kde měl rozložené krabice. Probrala se ve mně laskavost a promluvila ze mě: „Je zima. Pojďte, vezmu vás k sobě domů a uvařím vám čaj.“
Nabídla jsem mu nocleh
„Proč byste to dělala? Jsem špinavý a smradlavý,“ řekl šeptem. Natáhla jsem k němu ruku a čekala, dokud mi nepodá tu svou. Nakonec moji nabídku přijal. Cestou ke mně domů jsme šli mlčky. Najednou se mi v hlavě promítla myšlenka, co když mě vykrade nebo znásilní? Stejně nemám co ztratit, řekla jsem si pro sebe. Muž během cesty poprvé promluvil: „Nebojte se, nemám v plánu vás vykrást ani vám jinak ublížit. Myslím, že už jste si zažila dost.“
„Vy snad čtete myšlenky,“ řekla jsem s úsměvem. „Vím o vás víc, než si myslíte,“ řekl tiše. Doma jsem mu nabídla čisté oblečení a koupelnu. Byl tam zavřený asi hodinu. Během toho jsem uvařila slíbený čaj a ohřála polévku. Když přišel do kuchyně, byla jsem v šoku. Vypadal zcela jinak. Oholil si vousy, umyl vlasy a čisté oblečení s ním udělalo hotové divy.
Byla to zkouška
Povídali jsme si skoro celou noc. Vyprávěl svůj příběh o tom, jak se dostal na ulici. Zajímal ho i můj život. Byl to snad první člověk, kterému jsem se zcela otevřela a řekla mu snad úplně všechno. Už od první chvíle jsem ale cítila, že je jiný. Šla z něj velmi zvláštní energie, která se mi dostala do morků kostí.
Ustlala jsem mu na gauči a popřála dobrou noc v teple. Ráno, když jsem vstala, už tam nebyl. Na stole ležel vzkaz: „Teď už jsi připravená. Můžeš začít odpouštět. Začni u sebe, pak vyhledej matku a odpusť i jí. Uvidíš, že se ti bude lépe žít a budeš šťastná. Prošla jsi zkouškou osudu a ten se ti odvděčí. Měj oči otevřené.“
Nechápala jsem souvislosti. Změny ale přišly. Za pár měsíců jsem poznala muže, který byl velmi podobný právě tomu muži z ulice, ale tvrdil, že mě nikdy neviděl. Matce jsem odpustila a dodělala jsem si vysokou školu. A to nejdůležitější? Jsem šťastná. Jsem si jistá, že vím, komu mohu poděkovat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
