Diana (44): Po hádce s manželem jsem utekla do lesa. Cosi podivného mi pomohlo uvědomit si své chyby

Poslední dobou jsme se s manželem velmi hádali. Tvářilo se to celé jako ponorková nemoc. Jakmile byl poblíž, chytal mě podivný vztek a nervozita. Už mi vadil i jeho smích a dech.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (61): Moje malá vnučka viděla přízrak, já si myslela, že jde jen o dětskou hru

Krize v manželství

Příčinu našich hádek jsem už ani nehledala. Jen jsem usilovala o to, abych z hádky vždycky odešla jako vítěz. Jenže to bylo čím dál tím těžší. Už jsem se ani nehlídala v tom, jak s Tomášem mluvím. Nadávky a urážky se mi do úst vkrádaly tak nějak samovolně. Náš vztah se blížil ke konci. Měli jsme spolu syna Viktora (10), který to celé velmi špatně snášel.

Na něj jsme už také ohled moc nebrali. Nejhorší na celé věci bylo, že Viktor to dával za vinu mně. Tvrdil, že jsem na tatínka zlá a nemám ho ráda. To jsem uznat nechtěla, nebyla to pravda. Nebylo mi příjemné, že jsou v přesile a veškerou vinu svalují na mě. Doma to bylo k nevydržení. Jediná útěcha byla moje práce, kde jsem od manžela měla klid. Dřív jsem domů spěchala, teď jsem se modlila, aby byla moje pracovní doba nekonečná. Domů jsem jezdila s odporem.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (26): Mám za sebou zážitek, který bych ráda ze své paměti navždy vymazala

Plná nenávisti

Bylo období dušiček a na mě k tomu všemu padla ještě úzkost z toho, že rodiče mohu navštívit tak maximálně na hřbitově. Byla jsem ještě víc protivná a nenávistná vůči své vlastní rodině. Jenže vinu jsem svalovala na ně a jejich nemožné chování.

Jednou večer jsme se s Tomášem velmi pohádali. Vyčítal mi, že jsem špatná žena. Brečel zoufalstvím, že jsem plná zlé energie a nenávisti. Prosil mě, abych s tím začala něco dělat, protože mě nepoznává. I přesto všechno řekl, že mě miluje, ale musím se změnit. Místo abych to uznala, jsme na něj zařvala, že ho nenávidím a ať vypadne z mého života.

Vzala jsem ve vzteku kabát, klíče a utekla do blízkého lesa. Musela jsem to celé někde sama vydýchat. V tom vzteku jsem si neuvědomila, že už je tma a já jsem v lese sama. Rozhodla jsem se, že se zpět projdu přes hřbitov a pozdravím své rodiče. Zastavila jsem se nad jejich hrobem a brečela.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (26): Večerní focení na hřbitově změnilo můj pohled na zmrtvýchvstání

Hlas mojí matky

Vylila jsem si svoje srdíčko nad jejich náhrobkem. Nadávala jsem na manžela, jak je špatný člověk. Vtom se ale naproti mně vynořila osoba. Byla to žena, celá v černém, ale její oči tak svítily, že jsem se velmi lekla. Dostala jsem strach, protože osoba se ke mně blížila a já nevěděla, kdo to je a co mi chce. Když jsem se rozhlédla doprava i doleva, nikde nikdo nebyl. Jen se kolem mě udělala veliká zima.

Zafoukal vítr, zvedlo se listí a v tom šumu hromady listí ve vzduchu se ozvalo: „Je to tvoje chyba. Musíš se změnit, jinak zůstaneš sama.“ Hlas mi byl povědomý. Moje matka. Jako bych se na malý okamžik ocitla v jiném světě. Mluví o mém manželství, blesklo mi hlavou. Během vteřiny jsem si vybavila řadu našich hádek a uvědomila si, že to jsem skutečně já, kdo se chová jako šílenec bez srdce. Běžela jsem domů, plná strachu, ale i naděje, že mi manžel moje chyby ještě odpustí.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (36): Varování astroložky jsem nebrala vážně. Teď hořce lituji, budu trpět celý život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.