Facebook
Instagram
Libuše s Josefem před časem oslavili třicet let manželství. Zatímco ona mu koupila novou rybářskou výbavu, Pepa na to šel jinak. A Libuše se jeho nápadu nestačila divit.
Nejsem schopna si vysvětlit, co Josefa (55) vedlo k takovému kroku. O čem je řeč? Nedávno jsme oslavili třicet let manželství. Josef to pojal poněkud svérázně a nadělil nám nevšední dárek. Jsem z toho stále v rozpacích.
Manžel mě bombardoval podivnými otázkami
Josef byl vždycky větší pragmatik než já. Dřevo na zimu dělal už v létě a dárky na Vánoce sháněl v srpnu. Měl rád všechno v richtiku. Přesto mě ani ve snu nenapadlo, kam míří stále častěji se opakujícími otázkami na mé preference. ,,Libuško? Jakou píseň by sis nejraději nechala zahrát na pohřbu?“ zeptal se třeba tuhle v autě. ,,Na pohřbu? Asi své oblíbené Queen, The Show Must Go On,“ odvětila jsem. ,,Ta se mi také líbí,“ pousmál se Josef.
Jindy se zase ptal, kteréže květiny mám nejraději. ,,Bezesporu růže a lilie,“ poznamenala jsem a nepátrala po tom, proč ho to tak zajímá. Kdy mě poprvé trklo, že jsou jeho otázky nějak podivné, bylo ve chvíli, kdy se ptal, jestli plánuji po smrti zpopelnění, nebo uložení do rakve. ,,Proč se mě na to ptáš, proboha? Já ještě neumírám,“ smála jsem se. ,,Jen tak. Já bych chtěl třeba rakev, která bude vyrobena ekologicky. Líbila by se mi z borovice,“ zasnil se a čekal na moji odpověď. ,,Mně je to asi jedno. Klidně si do hrobu lehnu jen tak,“ odvětila jsem.
K výročí jsem si tajně přála fotoaparát
Zatímco Josef dával dohromady moje odpovědi, já se sháněla po dárku k našemu výročí. Blížil se čas, kdy jsme měli oslavit třicet let manželství. Vzhledem k tomu, že je Josef vášnivý rybář, šla jsem tímto směrem. Společně s jeho bratrem, který se v tom vyzná, jsem mu za nemálo peněz pořídila zcela novou výbavu.
Manžel na den našeho výročí udělal rezervaci v oblíbené restauraci. Povečeřeli jsme v salónku a zavzpomínali na společná léta. Dárky jsme si měli předat až doma. Nemohla jsem se dočkat, až rozbalí svou výbavu. Současně s tím jsem dychtivě přemýšlela, co mi asi tak koupil on. Tajně jsem doufala v nový fotoaparát, který jsem si tak přála.
Když jsme přišli domů, Josef už byl natěšený jako malé dítě. ,,Začnu první,“ oznámil mi a šel do ložnice pro dárek. Já měla věci pro něj schované v garáži, kam jsem ho se zavřenýma očima chtěla zavést. Josef přišel s větší obálkou a slavnostně mi ji podal. ,,To je vlastně pro nás pro oba,“ řekl a mně došlo, že foťák to asi nebude. Vytáhla jsem papír formátu A4, na kterém byla fotka.
Manžel nám zaplatil pohřeb a koupil rakve
,,Rakev? Já to asi nechápu,“ zarazil jsem se. ,,Je krásná viď?“ prohlásil Josef a stoupl si za mě. ,,Tahle světle hnědá je moje. Ta stříbrná je tvoje. Ještě jsem nám předplatil pohřeb a obřad,“ pochlubil se. ,,Můžu se zeptat proč? My snad umíráme? Jsem z toho trochu v šoku,“ neskrývala jsem rozpaky a dál procházela fotografie a seznam věcí na pohřeb.
Částka na faktuře mě docela zarazila. Nešlo zrovna o málo peněz. ,,Ty nemáš radost?“ znejistěl Pepa. ,,Upřímně? Nemám. Já ještě neumírám,“ oznámila jsem mu. ,,Svůj dárek máš v garáži,“ pronesla jsem stroze a zůstala sedět na gauči. Z garáže jsem slyšela jeho nadšený křik. ,,Tak aspoň jeden z nás má radost,“ poznamenala jsem jízlivě. Později mi Pepa vysvětlil, že mu zařízení pohřbu přišlo ekonomické, protože ceny všeho jdou rapidně nahoru. No, ještě jsem to nevstřebala…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
