Facebook
Instagram
Renáta už si neví rady s dobráctvím svého manžela. Luboš by se pro ostatní rozkrájel. Kvůli jeho touze pomáhat už dvakrát rušili dovolenou. vrchol všeho ale přišel ve chvíli, kdy manžel hostil na zahradě kamarádovu rozlučku se svobodou.
To, že je Luboš (37) dobrák od kosti, jsem věděla už v době, kdy jsme se poznali. Nikdy nikomu neřekl ne. Ze začátku mi to přišlo milé a měla jsem ho za to ráda. Bohužel po letech se z jeho dobráctví stala věc, která mě přivádí k šílenství.
Kvůli manželovi jsme dvakrát rušili dovolenou
Komu může, tomu pomůže. Když přišla sousedka, že jí vytekla pračka, Luboš tam hned běžel. Proti takové pomoci bych nic neměla. Mně vadí to, že kvůli ní často krachují naše plány. Například se stalo, že jsme měli jít na svatbu mé mamce, která se měla podruhé vdávat.
O termínu jsme věděli tři měsíce dopředu. Den před obřadem volal manželovi kamarád. Vyhodila ho žena a on nutně potřeboval někoho, kdo mu pomůže se stěhováním. Luboš se mu hned nabídl a na svatbu se mnou nešel. Těžko se matce vysvětlovalo, čemu dal Luboš přednost. Přitom to nemyslel zle. Jen se cítil potřebný jinde.
Dokonce jsme dvakrát rušili dovolenou. I když ji měl Luboš měsíc nahlášenou, na poslední chvíli vypadl jeden kolega. Šéf mu volal a jen to zkoušel, jestli by Luboš náhodou nemohl směny vzít. Stačilo říct: ,,Bohužel ne. Jedeme s rodinou k moři, sežeňte si někoho jiného.“ Ale ne, Luboš mu slíbil, že směny pokryje. Dovolená se odkládala.
Pořádal u nás kamarádovu rozlučku se svobodou
Příště se rušila proto, že tchánovi krachl odvoz ze vzdálených lázní. Volal Lubošovi, jestli by ho mohl přivézt. Krylo se to s naším odletem. Stále jsem se snažila držet nervy na uzdě. Opakovala jsem si, že manžel je prostě takový a zbytečně se nehádala. Jiná žena by už možná dávno bouchla.
Kdy ale i mně došla trpělivost, bylo nedávno. Luboš přišel a jako hotovou věc mi oznámil, že se u nás na zahradě bude konat rozlučka se svobodou. Jeho dlouholetý kamarád se ženil. Nadšená jsem nebyla. Na druhé straně to, že budou grilovat a popíjet, se asi dalo přežít. Ovšem když dorazilo deset chlapů, došlo mi, že to nebude jen tak.
Koupilo se pět bas piv a láhve s tvrdým alkoholem, opékalo se menší prase. Až později jsem zjistila, že to celé platil Luboš. Prý je to forma svatebního daru. To už na mě šly mrákoty. Stálo nás to pět tisíc, poničenou zahradu a zaběhlého psa. Ten se díky bohu za tři dny vrátil.
Na svatbě rozházel dalších osm tisíc
Už jsem na Luboše uhodila, aby se uklidnil. ,,Nevidím důvod, proč bys to měl celé platit ty. Mohli jste se podělit, ne?“ dávala jsem najevo svůj nesouhlas. ,,Je to dobrý kamarád. Udělal jsem to rád,“ odbyl mě. Další šok mě čekal, když jsme stejnému kamarádovi šli na svatbu. Než jsme se vydali na cestu, manžel pronesl: ,,Musíme se stavit v bankomatu. Vybrat aspoň pět tisíc jako svatební dar.“
,,To už nemůžeš myslet vážně! Už jsi mu přece dárek dal. Nechceš mu rovnou zaplatit celou svatbu?“ zeptala jsem se ironicky. Nedal si říct a věnoval mu dalších pět tisíc. Na svatbě jsme se dost pohádali a já nakonec odjela domů bez něj. Když mi během noci pípla sms, že z účtu zmizely tři tisíce, vzteky jsem už nezamhouřila oči. Druhý den z manžela vylezlo, že všem zaplatil taxíka. Je tohle normální? Kam až to zajde?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
